Poslední červnový den po předání vysvědčení nastávají jak žákům, tak jejich pedagogům, dva měsíce volna a letního odpočinku. Právě dvouměsíční idyla někde u rybníka ale dává mimo jiné i odpověď na otázku, proč si učitelé neustále stěžují na výši (respektive "níži") svých platů. Mají ale pravdu, že je jejich profese vážně tak mizerně zaplacená?
Pozastavili jste se někdy nad tím, že bagrista s vychozenou základní školou, kopající díru poblíž plynového potrubí, má třeba i několikanásobně vyšší mzdu, než vysokoškolák? Mohou za to "kompenzující mzdové rozdíly". Trh práce nabízí rizikovou přirážku ke mzdě pro povolání, která jsou obtížná, nepříjemná, či spojená s nějakým rizikem. Čím je nepříjemnost a riziko práce větší (třeba nebezpečí prokopnutí plynové trubky), tím vyšší se dá předpokládat tato vyrovnávající „přirážka“ ke mzdě.
Naopak, když je práce lehčí, bez rizika, nebo spojená s jinými výhodami, kompenzující mzdový rozdíl může mít i negativní (tedy "srážkovou") formu. Ta se projevuje zejména nižším tempem růstu platu, či obecně jeho nižší úrovní v porovnání s jinými povoláními, vyžadujícími podobnou úroveň kvalifikace.
Právě mzdové kompenzace jsou jedním z důležitých parametrů výše mezd ve školství - dotované obědy ve školní jídelně, čtvrt roku prázdnin, obecně akceptovaná záslužnost povolání, neměřitelnost nasazení během vyučování, nebo krátká pracovní doba - mohou mít negativní vliv na platy učitelů.
Dalším významným problémem u učitelských mezd je nemožnost zjištění produktivity práce ve škole. Nelze rozhodnout, zda dává dětem víc fyzik, nebo výtvarkář - výuka není výroba se změřitelným výstupem. Jelikož nelze absolutně ani relativně změřit, kolik toho který učitel v práci „vyrobí,“ nelze ani objektivně rozdělovat na pracovišti mzdy podle produkce.
Stejně, jako jsou někteří studenti pilní a jiní se ve škole flákají, tak i mezi učiteli jsou poctivci, kteří zpravidla naučí více, a "flákači", kteří se snaží odsedět si ve třídě pětačtyřicetiminutovku bez osobního nasazení a námahy. Ruku na srdce - každá sborovna má přece někoho (stejně jako v jakékoli jiné profesi), kdo se moc nepředře.
Problém neměřitelného výstupu a práce pedagoga řeší standardizované platové tabulky. Tabulky ze své podstaty logicky nedělají rozdíly mezi tím, kolik námahy investuje který učitel do výuky, ale zvýhodňují zasloužilejší učitele s delší praxí. To ale samozřejmě vede k něčemu, co ekonomové poeticky nazývají "problém černého pasažéra".
V tabulkovém systému zprůměrované produktivity to mají snazší ti učitelé, kteří jsou podprůměrní – za svoji ne-námahu získávají více peněz, než by podle své produktivity dostávat měli. Naopak pilní nadprůměrní učitelé jsou ohodnoceni méně. Proč by se měl dřít kvalitní učitel u tabule, když za část jeho výkonu dostane plat nevýkonný kolega z vedlejšího kabinetu? Samozřejmě, že u něj začne opadat odhodlání naučit žáky co nejvíce a racionálně sníží kvalitu své práce, neboť osobní iniciativa není dostatečně ohodnocena. A jelikož takto postupují všichni učitelé (zdůrazňuji, že to je v současném systému naprosto racionální chování), začíná se roztáčet spirála úpadku kvality vzdělání. Když kvalita a produktivita stagnují, nebo se dokonce snižují, těžko si zaměstnanci vymůžou vyšší platy.
A jaký je klíč k zpružnění trhu práce a tím i mezd ve školství?
Trh! Státní monopol na poskytování vzdělání nyní nastavuje regulované platy. Ne všichni učitelé se cítí dostatečně ohodnoceni, jiní z nich ale, jak jsme si ukázali, získávají část mzdy "zadarmo". Nabídka práce učitelů ne vždy odpovídá poptávce (jak objem nabízené práce ve školství na trhu, tak její sektorové rozdělení např. mezi jednotlivé předměty), ale strnulý pracovní trh není schopný tyto disproporce řešit.
Nechme školy, ať si konkurují v boji o nejnadanější žáky! Rozdělování peněz jednotlivým ústavům podle standardizovaných kritérií hodnocení kvality poskytovaného vzdělání (např. srovnávací zkoušky) bude motivovat ředitele k tlaku na růst kvality svých podřízených a zvyšování nasazení učitelů při výuce.
Kvalitní učitelé pak budou mít lepší podmínky a "flákači", kteří neobstojí, prostě budou muset z kola ven.
