Síťovka

Síťovky byly před převratem jedním z našich nosidel, ve kterých jsme si z obchodů tahali domů nákupy z konzumů. Bez obsahů byly malé, samá díra a něco pleteného, co se po vystrčení z kapsy natáhlo, a vešlo se do toho hodně potravin, mléko v pytlíku, nezabalený chléb, i pivo s rumem. Síťovky za komunistů nosila moje maminka, i já.

Nákupní taškaFoto: autor

Tehdy bylo více obchodů, a nebyly tašky zadarmo. A nebyla ani závist, protože byly stejné ceny všude. A tak akorát paní Kubánková se ptala paní Přečkové: Kurňa, od kaj matě tak fešne kobzole? Přes síťovku bylo všechno vidět. A Přečková řekla: Od Bulhara! Bulhar tehdy kousek vedle hospodařil na pozemcích, na kterých teď jsou rodinné domky. Nezapomenu na to, jak to tam na Jižních svazích tenkrát krásně vonělo...

Síťovky jsem používal až do puberty. Tehdy ještě nebyl balený ani předpečený chléb či pečivo, mléko bylo v pytlících, a bylo to dobré, nezničené trvanlivou evropskou unií, a honbou za co nejvyššími výdělky. Nikdo se nestyděl za to, co je v těch taškách vidět. Dneska je to jiné. Posbíráš igeliťáky v hyper-super skoro zadarmo za "ceny slev", a logo na tašce dělá reklamu jiným...

Síťovka za komunistů byla dobrým znamením, že všichni jsme na tom byli průměrně stejně, protože do toho, co jsme si koupili, bylo vidět. Dnes už to neplatí. Čím více toho nakoupíš, tím více dostaneš tašek s logem zadarmo, a ještě ti vozík odjede až do auta... Nůžky se roztáhly... V síťovkách si ani bezdomovec neodnese nic. Maličkosti života mu v nich propadnou, a na spásu velkých věcí z kontejnerů stále jen čeká...