Patří rýmy boj-roj, pláč-hráč, klíč-rýč do poezie?

Jsou to jen říkanky do mateřských školek? Všichni procházíme různými životními etapami, ze kterých se potřebujeme buď vyfňukat, a nebo se s jinými potěšit. A k tomu nám pomáhej blog...

Poezie nezabije...Foto: autor

Já nevím, protože u takových rýmů se musím aspoň v duchu smát. Když se dítě dostane do školky, tak také rýmuje (tím nemyslím, že tam hned chytne rýmu!), ale poezie by měla povznášet na křídlech motýlích nejen toho, kdo napíše jednoduchý rým opium-rum... Je samozřejmé, že nikdo se básníkem nerodí. V básničkách jsou city, veřejně vyřčené v návalu emocí při současném žití... Každý z nás tu vlastně píše o svém "já", aniž by si to uvědomoval, a až třeba za dvacet let si to přečte, tak přijde na to, jaká to byla blbost, když svět pokročil kupředu, a ani o krok zpět...

Také já jsem měl svá zlatá léta rýmů. Od patnácti do dvaceti dvou. Dodnes si vážím svého textu "Jsem šídlo na parketě, mé kroky učí se, čtrnáctileté dívky v Praze Londýně Pise..." - Je to skoro stejně dobré tak jako rýmy "všechno ustrne, jenom lustr ne" (Jiří Suchý), anebo Hledám holku sdílnou co by chtěla chlapa s dílnou (Chinaski). Básničky nejsou žádná sranda!

Závěrem mi dovolte, abych vás pozval na krátké video. Rozhodně ale nechci machrovat! Hudba i slova jsou z roku 1975, a obrázky z roku 2010. Přísahám, že teď už vypadám daleko lépe! Berte to proto, prosím, jenom jako "dekoraci" sobotních blogů...

http://www.youtube.com/watch?v=BMoqWjn5wBE

(Adresu označit, a pravým tlačítkem Otevřít, protože neumím vkládat normální video. Dík)

A blbé rýmy ať nás míjejí...