Nádherně vyholená...

Byl jsem včera trochu pařit na Stodolní, a stále to mám před očima. Byla to nádhera, na kterou nezapomenu do konce života! Něco tak krásného, řekl bych přímo nadpřirozeného, to jsem ještě v životě neviděl...

Něčím zvláštním mě k sobě přitahovala... Skoro už jsem se nemohl pohnout ani z místa, nohy se mi slabostí podlamovaly, a kolem nás začalo být pořádné dusno. Teploučko mi proplouvalo celým tělem, jemně jsem se chvěl, tak jako vážka v parném létě nad kaluží vody... Hlavou mi létaly myšlenky na to, co se stane, když se ještě více přiblížíme k sobě...

Stalo se, a mě polilo horko! Ale jako by ucítila můj ostych, trochu se odvrátila, a já jsem ji uviděl v celé krásné nahotě... To už jsme byli úplně u sebe... Vdechl jsem tu omamnou vůni, která šla z otvoru ven... Oh, bože, já se asi samou radostí pobliju!... A při tom všem jsem ještě spatřil i pár chloupků, kam se asi žiletka nedostala... Byl jsem uhranutý, byl jsem přímo v extázi!...

Řeknu vám jen jedno: Tak zblízka jsem v narvané tramvaji hlavu skina už dlouho neviděl...