Jak jsem se naučil chlastat RUM

Každá závislost začíná již při početí. Můj táta hrával v padesátých létech na tRUMpetu, a pro mámu to byl velký tRUMf, když jsem se narodil.

Můj první senKoláž: Autor

Po porodu jsem prý měl na tváři velký RUMěnec, a všichni ještě teď vzpomínají na to, jak jsem chRUMlal první sušenku. Matka mi ukazovala obrázky Medvídka Pú, a při tom dělala chRUM, chRUM. Když mi byly tři roky, byli jsme chudí, a tak jsem si hrával na RUMišti, a bohatší děti na pískovišti. Táta chodil s okovem ke studni, a já jsem se smál, když točil RUMpálem, a vracel se domů v rytmu RUMby. Na oběd jsme měli RUMfordskou polévku s kroupami, hrachem a s kousky brambor, která se dříve vařila při dobročinných akcích. Po ní vždycky táta RUMploval vztekem klikou od záchoda, když bylo obsazeno.

Z pohádek se mi nejvíce líbily ty o RUMcajsovi, a z Arabely byl nejlepším hrdinou RUMburak. Později mi rodiče koupili kolo s galuskami BaRUM, a táta říkal, že jednou ze mně bude RUMormistr. To byl kdysi ten, co dělal dozorce nad veřejným pořádkem ve městě i vojsku. Ale spletl se. Hin, v Ostravi, sem šel na pRUMku, ale nebylo z teho žádne dekoRUM. A tak jsem skončil u kRUMpáče. Tam byl i můj nejlepší kamarád KRUMpolc, který hrál na dRUMs, čili bubnoval v bigbítu. Bicí soupravu si koupil v hypermarketu FutuRUM.

Na první dovolené jsem byl v RUMunsku, a teď už užívám léky, jako třeba RUMalaya forte při bolestech zad a kloubů. Jsem sice bolavý, ale nikdy se nenechám koRUMpovat! A než nad sebou uslyším to poslední nebeské chóRUM, tak mi napište na zavináč CentRUM. A kdyby se to někomu z vás nelíbilo, tak na vás sRUM, a dám si RUM! Závislost od narození se vyléčit nedá...

P.S.: Ale klidně můžete pokračovat! Uděláme společnou povídku na slova s -rum-! Zkusíte to?