Děti a mládeži, uvolněte místa starším (nebo naopak?)

Jsem čerstvým předstarobním důchodcem, který ještě nepotřebuje nízkopodlažní prostředky k nástupu do MHD. Sem tam si sice cvrnku do trenclí, protože ta poslední kapka tam patří, ale celkově mi tělo ještě slouží. Mám stolici pravidelnou tak jako mají poslanci plat, jíst mi chutná, a při sledování našich politiků zuřím až do tlaku 180 na 95. Potom si dám rum. Přátelé, budeme zase volit ty nejlepší z nás, budeme vybírat z našeho středu.     

V tramvaji je prázdno. Na konečné...Foto: -INT-

To už jsem se zase pěkně zakecal... Ale ono už to všechno začíná "v mládí". Dneska jsem jel tramvají. Slunce pálilo a svítilo do oken. Tramvaj byla plná, a tak si dvě staré ženské seděly u uličky. No, tak staré zase nebyly, tak okolo šedesáti, tak jako já. A o řadu dál hnípal na dvojce další senior s machrovací hůlkou, a u okna měl sedačku zase volnou. A kolem bylo plno. Toť problém: Mají důchodci zaplacená dvě místa, anebo se bojí toho, že by museli vyvažovat tramvaj v prudké zatáčce?

Ale ani o to tak nejde. Čert tomu chtěl, že když jsem jel zpátky od své bývalé ženy ze soudružské návštěvy, tak jsem v plné tramvaji natrefil na tu samou fúrii. Zase bylo plno, a dveře mi málem uskříply biskupa. A co tam nevidím... Volné místo u okna na dvojce. Jednu zastávku jsem postal nad ní, ale když potom nastoupili další lidé, slušně jsem řekl "S dovolením, mladá paní, děkuji." Tak kyselý ksicht už jsem dlouho neviděl, když se posunula "až k voknu". Slepice jedna...

Má radost ze sezení na tvrdém bakelitu, který zasponzorovala Evropská unie i s tramvají, však netrvala dlouho. Na další zastávce nastoupili opravdoví staří i s berlemi. Uvolnili jsme jim místa. Kdo to byl? Starý cikán s hůlkou, a já... Ten nahoře to vidí...

Oslí můstek: Tam, kde je slunko příliš nízko, tak tam i trpaslíci vrhají dlouhé stíny. Kéž by už konečně zase rozhodla ve volbách naše mládež nad osmnáct let. Vždyť my staří jim ujídáme z koláče, a lepší zítřky mají oni sami ve svých rukách. Snadné to nebude, protože nikdo nemáme nic, a až všichni budeme mít všechno, tak to bude zase o vánocích v pohádkách...