Zavádějící informace

Člověk by měl vážit slova, nežli něco vyřkne nebo napíše. Novela Zákona o podpoře sportu vzbudila diskuse. Mnohdy by stačilo pořádně si ji přečíst a pochybnosti by zmizely.

Podvýbor pro sport Poslanecké sněmovny tuto novelu dostal předloženu. Proč tedy lhát o tom, že ji neviděl. Diskutovat mělo možnost i sportovní prostředí. K novele její tvůrce evidentně vyprovokoval kšeftování s dotacemi, které ukončilo policejní vyšetřování. Myslím, že nikdo nechceme, aby sport a zvláště malé sportovní kluby skončily vzhledem k nedostatku financí. Není pravdou, že pokud bude novela předložena poslancům, nebudou mít chuť si ji prostudovat. Jedním z těch, kterým se tento návrh technické novely evidentně nehodí do krámu, je Michal Kraus. Předseda sportovní komise ČSSD. Hovoří o tom, co vše pro sport za dobu své působnosti udělal. Prý za ním zůstávají pomníčky. V tom má pravdu, jenže některými pomníčky se není radno chlubit. Pokud Kraus hovoří o poslanecké sněmovně jako o poslanecké žvanírně, je na pováženou, že tento člověk se pasuje na odborníka pro sport. Mimochodem tento „odborník“ sám býval kdysi poslancem. Novela rozhodně není fraškou, je řešením, nežli bude vypracován nový zákon o sportu. Kdo případně nově vznikající agenturu povede, je na rozhodnutí vlády v součinnosti s poslaneckou sněmovnou. Jedno je však jisté, člověk, který bude stát v čele této agentury, musí mít kolem sebe odborníky, musí umět komunikovat se sportovními svazy i jednotlivými sportovci a nad tím vším je samozřejmě důležitý i řádně ustanovený kontrolní orgán. Novela se připravovala poměrně dlouho, její autoři rozhodně netajili obsah. Nějak jsme neregistrovali, že by právě Michal Kraus toužil zasednout k diskusnímu stolu a sdělit nám své připomínky. Možná si řeknete, že se opět hádá vrchnost. Tak to rozhodně není, pouze někteří jedinci se snaží svými zákulisními boji a intrikami rozbít to, co může být se vší pravděpodobností řešením. Řešením i pro malé kluby, aby děti a mládež měly možnost zabývat se sportem a nezatěžovalo to peněženky jejich rodičů. Věřím, že i v tomto sporu, který je podobnými jako Michal Kraus rozdmýcháván, zvítězí zdravý rozum. Právě sport, kterým se Kraus tolik ohání, by nás měl vést k férovému a přímému jednání. Milan Hnilička, bývalý hokejový brankář, vystoupal na sportovním žebříčku od nuly, rozhodně nepatří k těm, kteří by jako zmocněnec pro sport chtěl tvořit na sportovce různé podrazy. Proto by bylo fér, kdyby se Kraus, který o přípravě novely evidentně věděl, zapojil do diskuse a nevyužíval nechutné podpásovky. Ty do sportu totiž nepatří.