Kdybych si mohl podle svého předchozího příspěvku vsadit, právě bych o svoji sázku přišel. Vláda nakonec nevydržela. A to ani tak, že by se obměnil jen premiér.
Nu což, mýliti se je lidské a v podstatě bych se měl radovat, že vláda půjde od válu. Od začátku jejího vládnutí se mi nelíbily kroky které činila. Ze začátku jsem to bral jednoduše tak, že vyhrály strany původní koalice a proto nemůžu nic namítat, že je plněn program aspoň dvou ze tří koaličních stran. Nejvíce tedy TOP09. Program VV byl v podstatě pošlapán hned ze začátku programovým prohlášením vlády, kde z programu VV nebylo téměř nic.
Vládu nepovažuji za vzešlou z výsledku voleb od chvíle, kdy se utrhla od VV skupina lidí, kteří si začali říkat LIDEM (jakožto drsný výsměch občanům této republiky) a kdy jejich předsedkyně začala dlouhodobě dávat najevo, že to nejdůležitější je pro ni udržet se u vlády co nejdéle za každou cenu. Čili rétoricky cosi plnila, fakticky však skákala jak Nečas a především Kalousek pískali.
Pak přišel zásah ÚOOZ, který zasáhl nejdůležitějšího člena vlády. Bylo velmi pravděpodobné, že premiér nevydrží, nicméně jsem předpokládal, že se obmění premiér a pojede se dál. Ale teprve nyní se projevilo, jak důležitá prezidentská volba byla. Kdyby byl totiž prezidentem Karel Schwarzenberg, tak by paní Němcová byla jmenována novou premiérkou prakticky okamžitě poté, co by ji ODS navrhla. Prezident Zeman však rozvířil české politické bahno nevídaným způsobem.
Vzato do důsledku se jeho kroku nelze divit. Od začátku tvrdil, že se bude snažit o to, aby současná koalice skončila co nejdříve. Tedy vlastně plní jeden ze svých předvolebních slibů. A co je důležité, není jeho jednání protiústavní. V ústavě totiž není absolutně žádná zmínka o tom, koho prezident musí v prvních dvou pokusech jmenovat předsedou vlády. Dohadovat se o tom, zda je jeho jednání v duchu nebo v rozporu s duchem ústavy je potom bezpředmětné. Prezident konal tak, jak podle ústavy mohl a troufám si tvrdit, že tak činil „podle svého nejlepšího vědomí a svědomí“.
Na jednu stranu může prezidentův přístup vyvolávat otázku, zda-li v budoucnu nebude nahrávat k určité svévoli ve výkladu ústavy i dalšími prezidenty. Na druhou stranu si uvědomme, že v odcházející vládě sedí minimálně jeden člověk - Miroslav Kalousek - který nebezpečné korupční jednání otevřeně označuje za normální a ještě se to snaží neskutečným způsobem obelhat. V této situaci se přikláním spíše k tomu, že tak jak prezident jednal, jednal správně. Lidi zlehčující a obhajující korupci je potřeba zbavit jejich míst všemi legálními prostředky. Podle mého názoru by ve vyspělé zemi, jako jsou Francie, Německo nebo Velká Británie, ministr financí vyjadřující se vůči kriminalistům tak jako Miroslav Kalousek, skončil buďto sám, když by si uvědomil, co vlastně řekl, nebo na nátlak své vlastní strany, když by si to uvědomit nechtěl. Naše republika je však stále ještě daleko od takových zavedených demokracií. A proto je asi u nás potřeba neobvyklého a trochu drsného přístupu.
