„V České republice nutí transgender osoby ke sterilizaci!“

Aneb ČR byla žalovaná a odsouzená, aniž nám to naše média řekla. Pokud jste si mysleli, že nás neziskovky nechají na pokoji, když nebudeme dělat potíže jako Maďarsko, spletli jste se. 

V neděli jsem si po dlouhé době udělal čas na systematické prohledání osvědčených zdrojů, abych si dělal přehled. Mimo jiné jsem zkontroloval taky zdroje Human Rights Watch a Amnesty International, protože tyto dvě mezinárodní organizace vedou už řadu let regulérní propagandistickou kampaň proti České republice. Jaké bylo moje překvapení, když jsem zjistil, že HRW tvrdí světu, že u nás nutíme transgender osoby k nucené sterilizaci a mají to dokonce podpořeno jakýmsi rozsudkem Evropského výboru pro sociální práva z roku 2018.

Sebeidentifikace pohlaví

Po přečtení se ukázalo, že ve skutečnosti se dopouštíme jen toho, že náš aktuální občanský zákoník v §29 uznává za změnu pohlaví jen situaci, kdy skutečně dojde ke změně pohlaví, což se stane chirurgickým zákrokem. Změníte-li si chirurgicky pohlaví, tj necháte-li si odstranit svoje původní reprodukční orgány, ztratíte tím reprodukční orgány. Náš občanský zákoník v §29 jen konstatuje, že změna pohlaví se datuje od tohoto okamžiku.

Podle západních neziskáčů je ale špatně, pokud se za změnu pohlaví považuje skutečná změna pohlaví. Podle nich by měl stát uznávat tzv sebeidentifikaci, kdy někdo na základě vlastního přesvědčení prohlásí, že je jiného pohlaví než dosud. Nemusí nic reálně měnit, ani pohlavní orgány, ani vzhled, ani způsob života, jednoduše začne prohlašovat, že je žena / muž / transgender a stát mu odpovídajícím způsobem musí změnit osobní dokumenty. Získá tím právo chodit na záchody opačného pohlaví.

Že jde pohlaví změnit čistou silou vnitřní vůle tvrdí pan Kyle Knight z Human Rights Watch, absolvent kulturní antropologie z Duke University.

Proces s Českou republikou

Své tvrzení má ale tento šarlatán podepřeno jakýmsi právním rozhodnutím orgánu EU. Takže jsem se podíval na to, o co jde. Dvě neziskovky – ILGA Europe z Bruselu a Transgender Europe z Heidelbergu – podaly v roce 2014 stížnost proti České republice, kterou adresovaly Evropskému výboru pro sociální práva ve Štrasburku, jelikož tento orgán má soudit případy porušení Evropské sociální charty. Podmínkou, že změna pohlaví musí být změnou pohlaví, totiž prý porušujeme čl. 11, který zaručuje všem nejvyšší dosažitelný zdravotní stav.

Mají to podloženo výše zmíněnu demagogií, kdy podmínku skutečné změny pohlaví parafrázují jako požadavek sterilizace. Obě neziskovky k tomu připojily ještě jeden neuvěřitelně drzý argument. Poukazují na to, že mužům a ženám (tedy jejich terminologií cis-gender osobám) se po narození uznává pohlaví, s jakým se narodili, a nepožaduje se, aby byli po narození sterilizováni. Tím pádem jsou transgender osoby, které chtějí změnit pohlaví, diskriminovány.

Podle této logiky by rovnosti bylo učiněno zadost, buď tehdy, když by pro všechny lidi byla povinná operace pohlaví a sterilizace hned po narození, nebo pokud se uzná, že každý si může změnit pohlaví silou vůle, tedy cestou sebeidentifikace. A teď se podržte: Výbor pro sociální práva jim dal za pravdu, jelikož pokud se prý operace požaduje jen od lidí, kteří si chtějí změnit pohlaví, postrádá tato podmínka objektivní a rozumné zdůvodnění. Jedná se o diskriminaci.

K nuceným sterilizacím u nás nedochází

Česká republika se bránila sdělením, že stát nikoho k sterilizacím nenutí. Naše odpověď byla založena na detailním popisu procesu, kterým u nás podle zákona probíhá úřední změna pohlaví. Samozřejmě tato změna probíhá, jen když daná osoba chce a v kterékoli fázi může proces přerušit a vystoupit z něj.

Nicméně změna pohlaví je vážná věc a má některé nevratné zdravotní důsledky. To není vynález České republiky, to je prostě fakt. Ale neziskáči obracejí věci na hlavu. Náhle si uvědomují všechny neblahé zdravotní důsledky změny pohlaví, které dříve při obdobných debatách v USA zlehčovali, a obviňují z nich Českou republiku. Nejvážnější z těchto změn je, že člověk, který na svém těle dovolí dělat podobné zákroky, už třeba nebude moct mít děti. Přesně tohle namítali odpůrci této perverzní genderové teorie v USA, aby před touto politikou ochránili děti a teenagery. Ti jsou totiž na školách vystaveni tlaku a líbivým řečem o tom, že to nic není a jak je to super. I hormonální fáze změny může mít nevratné důsledky, natož pokud dojde k chirurgickému zákroku. V USA jsou podobné zákroky povoleny už u dětí v pubertě.

Nyní v Evropě neziskovky náhle všechny tyto neblahé důsledky rozeznávají, ale zneužívají je jako argumentu proti státům, které se zdráhají uznat zázračnou sebeidentifikaci a trvají na tom, že pohlaví se změní, jen když dojde ke skutečné tělesné změně.

Co přijde dál?

Navzdory tomu, že u nás stát nucené sterilizace neprovádí, Evropský výbor pro sociální práva nás „rozhodnutím“ z 15. 5. 2018 odsoudil, jako bychom je tu prováděli. Z rozhodnutí, jež bylo zveřejněno 1. 10. 2018, je zřejmé, že cílem není potrestat nějaké konkrétní úředníky, ale přinutit Českou republiku ke změně zákona. V tomto případě se po nás chce, abychom v zákonu připustili možnost změny pohlaví pouhou „sebeidentifikací“. Ale stejnou metodu mohou mezinárodní neziskovky uplatnit i v jiných ideologických kauzách.

Je to podobný případ jako D.H. v Česká republika z roku 2007, cílem je vnutit státu zásadní změnu v právu či ve státních institucích cestou „shora“. Ano, zatím byl rozsudek ECSR vynesen pouze formou „rozhodnutí“ a ne „závěru“. Rozhodnutí sice musíme respektovat, ale není vymahatelné v domácím právu, zatímco závěr by už stát zavazoval vydat nové zákony. Ale už teď asi máme povinnost informovat výbor ministrů Evropské rady o tom, jestli jsme provedli nápravu a pokud ne, můžou se dít další věci.

Na základě kauzy D.H. v Česká republika lze čekat, že tohle není poslední krok neziskáčů. Mohou  vyhledat nějaký starší případ změny pohlaví, nebo oslovit aktéra nějakého nového a převyprávět změnu pohlaví jako nucenou sterilizaci. Můžou s tím jít k Evropskému soudu pro lidská práva, který už vynesl rozhodnutí v precedentním případu A.P., Garçon a Nicot versus Francie z 6. 4. 2017. Tady bylo prý rozhodnuto, že za změnu pohlaví stát nesmí považovat jen skutečnou tělesnou změnu. Stát by měl uznávat sebeidentifikaci. Podle neziskáčů už zázračnou sebeidentifikaci pohlaví uznaly ve svém právním řádu Argentina, Dánsko, Malta a Německo.

Za nejhorší ale považuji tento způsob tvoření práva, který obchází dotčený stát i vůli jeho obyvatel. Původní myšlenka jakési právní kontroly státu shora je nyní zneužita k tomu, že se metodou žalob proti státům vnucuje obyvatelstvu úplně jiná právní kultura. Podněty vycházejí od mezinárodních neziskovek, které při tom sledují vlastní ideologickou agendu. Ve volbách podobná uskupení nemají šanci získat podporu většiny společnosti. Jenže oni společnost obcházejí, protože díky těmto nadnárodním soudním aparátům na úrovni Evropské rady, EU nebo OSN mohou státy nutit k tomu, aby přijímaly zákony o věcech, se kterými by většina obyvatelstva vůbec nesouhlasila.

PS: Orgány projednávající tento případ jsou součástí Evropské rady (Council of Europe), ne Evropské unie (EU). To platí i o Evropském soudu pro lidská práva.

}"]Rozhodnutí Evropského výboru pro sociální práva

Ombudsmanka o případu A. P. Garçon a Nicot versus Francie 2017