Osvobození lobbisty Janouška je vítězstvím lidských práv

Nepřiměřené nároky na bezpečnost dopravy, represe proti řidičům s alternativním pojetím jízdy a nekritické přijímání znaleckých posudků – to jsou jen některé z  neoprávněných zásahů veřejné moci do soukromé svobody občanů. Průlomový případ Romana Janouška, kterému hrozil trest za obyčejnou dopravní nehodu, snad přístup státu změní, říká Zuzana Candigliota z Ligy lidských práv. 

K medializovanému případu došlo loni 23. března. Janoušek řídil své Porsche pod vlivem alkoholu, což snížilo jeho pozornost. Ve Vyskočilově ulici v Praze 4 narazil do automobilu jiné účastnice silničního provozu, ale pak jej objel zleva a bez zastavení pokračoval v jízdě. Řidička nabouraného vozu za ním vyběhla a dostihla ho, když zastavil před semaforem, na kterém svítila červená. Tehdy 51letá žena vietnamské národnosti se pokusila jej přesvědčit, aby z vozu vystoupil a věnoval se nehodě. Poté, co nereagoval na její volání, postavila se před auto, aby mu zabránila odjet. Lobbista však do ženy najel takovou rychlostí, že odletěla 13 až 14 metrů daleko. Poté z místa ujel. Žaloba jej vinila z pokusu o vraždu.

Právo na svobodu

„Jde o právo na sebeurčení jízdy,“ říká bývalý protidrogový aktivista Roman Janoušek. Jeho advokát je přesvědčen, že v dosavadním postupu policie a dalších orgánů činných v trestním řízení, lze identifikovat obecnou averzi vůči volbě, kterou obviněný řidič učinil,a zcela nekritický postoj k názorům vyšetřovatelů a soudních znalců. Během jízdy došlo ke komplikaci, která v okamžiku, kdy se pan Janoušek vydal na cestu, nebyla předvídatelná. Panu Janouškovi je samozřejmě líto důsledku, ale nevidí souvislost mezi vlastní činností a tímto výsledkem. Je přesvědčen, že stát má povinnost přijmout taková opatření, která by řidičům umožnila jezdit svobodně,  ale bez represivních pravidel, která vedou ke kriminalizaci přirozeného chování. Následek, jakkoli tragický, je prostě daní za svobodu, kterou si zvolil on i sražená žena. Ačkoliv svým jednáním způsobila hmotnou škodu na jeho voze, pan Janoušek nevznáší žádné právní, ani finanční požadavky. Zvažuje však stížnost na postup policie a netolerantní přístup státu. 

„Má nám snad policie nebo stát nařizovat, jak se máme chovat na silnicích?“ ptá se obviněný řidič. "Přirozená jízda se nedá svazovat pravidly," doplňuje a připomíná, že kdyby nemusel zastavit na červenou, nikdy by k tragédii nedošlo. Každý má podle něj právo určit si trasu a způsob jízdy bez ohledu na omezující pravidla, jež určují politické elity. Dle Ligy lidských práv je zjevné, že existuje nepochybné pole svobody, které musí respektovat i stát a jeho represivní složky. Janouškův asistent svobodné jízdy při tom odmítá stanovisko soudních znalců, kteří tvrdí, že svobodná jízda na silnicích by ohrozila životy ostatních účastníků silničního provozu. Poukazuje při tom na jejich zaujatost a strach z konkurence. Názor, že prioritou je právo na zachování života už zcela překračuje vešekeré hranice slušnosti. Naopak, Liga lidských práv si stěžuje na to, že předchozí soud nepřihlédl k zahraničnímu odbornému posudku, který dokládal, že alternativní a kreativně pojatá jízda autem je nezbytným přepdokladem svobodného rozvoje individua v demokratické společnosti. Soudkyně Jana Janů ve svém rozsudku uvedla, že svoboda je vždy provázená určitou mírou rizika a Janouška neodsoudí, protože každé trestní řízení je zásahem do svobody jednotlivce.

Konec represe

„Česká republika bude mít ve Štrasburku, co vysvětlovat,“ doplňuje Zuzana Candigliota z Ligy lidských práv. K Evropskému soudu pro lidská práva nyní směřují dvě další žaloby řidičů, kterým bylo státem bráněno ve výkonu práva na svobodnou jízdu. Jejich případy dokazují, že Česká republika zatím kriminalizovala projevy toho nejpřirozenějšího jednání. Bez dostatečného vysvětlení stavěla zábrany a zpomalovací prahy u přechodů pro chodce před školami a školkami. Smrt dítěte při výkonu lidských práv je přeci daní za svobodu a daň, ta je bez trestu, ne? podotýká Luděk Navara v komentáři MFDnes. Upozorňuje rovněž, že svoboda je vždy provázená přijatelnou mírou rizika. Jistoty nás omezují, čím více jistot, tím méně svobody. Silnice od nynějška budou méně bezpečné, ale za to svobodnější.

UPOZORNĚNÍ: Tento text je fikce, volně inspirovaná rétorikou a argumenty porodní asistentky Königsmarkové, Ligy lidských práv, Nálezu ústavního soudu a významných postav typu Luďka Navary a režiséra Radima Špačka v otázce domácích porodů. Jejich argumenty tu přebírám doslovně (Kromě Špačka, který je moc vulgární.) 

http://zpravy.idnes.cz/komentar-o-domacich-porodech-dgu-/domaci.aspx?c=A130830_1970821_domaci_jw