O mravním smyslu Charty 77. Rozuměli chartisté Patočkovi?

„V čem spatřujete hlavní význam Charty?“, zeptali se Václava Havla v rozhovoru pro časopis Kurier roku 1978. „Já osobně považuju za nejdůležitější význam ten, který akcentoval prof. Patočka, totiž její význam mravní,“  odpověděl jim. Ale mluvili chartisté a Patočka o stejné věci? Nelišil se nějak výrazně jejich přístup k morálce? 

Podívejme se nejprve na to, co konkrétně akcentoval prof. Patočka. Vyjdeme z eseje „O povinnosti bránit se proti bezpráví“, která je jeho skutečným odkazem pro Chartu 77. Vyskytuje se v ní zajímavá věta, v níž filozof říká: „Signatáři si jsou však vědomi, že už před 180 lety se pomocí přesného členění pojmů osvětlilo, že všechny mravní povinnosti spočívají v tom, co může být nazváno povinnostmi člověka k sobě samému, povinnostmi, které v sobě zahrnují i nutnost bránit se proti každému utrpěnému bezpráví.“ Co bylo zjištěno před 180 lety? K této otázce se nikdo nevracel. Klíčovou Patočkovu větu nikdy žádný editor jeho spisů nekomentoval. Odečteme-li od roku 1977 zmíněné množství let, dostaneme rok 1797. V tomto roce vyšla Kantova Metafyzika mravů a jsem přesvědčen, že právě na toto dílo Patočka odkazoval.

Byla to od něj troufalost, protože mezinárodní úmluvy o lidských právech nevycházejí z Kanta, ani z žádné jiné jednotící filozofické koncepce. Charta zase vycházela z oněch mezinárodních úmluv, čímž se dostáváme do kruhu... Snad si uvědomoval, že lidská práva jsou jen nástroj a záleží na tom, co chceme s jejich pomocí vyjádřit. Možná chtěl současníky jen navést k tomu, aby studovali základy sekulární morálky a neobjevovali Ameriku. Vždyť idea lidských práv vznikla v osvícenství.

Morálka vědce?

Náhlý příklon ke Kantovi by ovšem v jeho filozofii byla novinka. Patočka totiž vždy oceňoval spíše starověké řecké osvícenství, než moderní osvícenství z 18. století. Zatímco starověké osvícenství se prý zaměřovalo na člověka a usilovalo o celistvé uchopení světa, moderní se zaměřilo na ovládnutí přírody. Zatímco starověké rozvíjelo rozum metafyzický, moderní rozvíjelo rozum technický.  A vítězství technického rozumu je počátkem krize moderní civilizace. Takže doporučoval Patočka chartistům opravdu Kanta? Místy se zdá, že ano. O tom by svědčilo hlavně opakované zdůrazňování mravní povinnosti a nepodmíněné platnosti „čehosi nad námi“. Jiná místa tomu zase nenasvědčují. Patočka se na příklad dovolává mravního cítění, což vypadá spíše jako citát z Masaryka. Navíc Kant nezakládal svou etiku na „mravní autoritě nad námi“, o níž mluví Patočka v eseji, protože to by pak byla etika heteronomní, jeho etika byla založena na principech, které člověk objeví sám v sobě.

Z té směsi se zdá, že Patočka v eseji nenarážel na Kantovu etiku, ale na svoje vlastní chápání Edvarda Beneše, kterého považoval za kantovce. Navazoval tím plynule na vlastní úvahy o vědcově morálce, které rozvíjel od konce 60. let. Souviselo to s jeho pokusem fenomenologicky vytvořit jakousi zkušenostní morálku, odvozenou ze skutečných zájmů lidí a ne z obecně platných morálních zákonů. Tedy ne všech lidí, ale jen vědců, protože jejich zájem prý přirozeně konverguje s nadřazenými mravními principy. S tím by Kant asi nesouhlasil... Ale zájem chartistů zřejmě s nadřazenými principy nekonvergoval, protože o nich Patočka v eseji píše, že „nejednají z jakéhokoli zájmu, nýbrž z pouhé povinnosti..“ Že by se přeci jen obrátil ke Kantovi? To už se nikdy nedozvíme, Patočka zemřel krátce po sepsání těchto prohlášení a své myšlenky už nestihl rozvinout.

Rozuměli chartisti Patočkovi?

O neporozumění chartistů Patočkovi svědčí už jejich nekrolog, v němž o Patočkovi tvrdí, že odsuzoval přežitky minulosti a vítal socialismus... Už tady se projevilo, že do jeho slov vnášel každý svůj vlastní názor. Evangelíci věřili, že jeho slova o mravní autoritě byla narážkou na rozhovor Ježíše Krista s Pilátem, Emanuel Mandler v nich zase viděl rezignaci na politické cíle  a autor divadelních her Václav Havel si je vyložil jako výzvu k „životu v pravdě“, jehož dosáhneme tím, že přestaneme hrát podle totalitní hry... „Život v pravdě“ se pak stal synonymem pro ghetto, do kterého se chartisté uzavřeli v domnění, že tím vykonávají odkaz zesnulého filozofa.

O neporozumění svědčí i tvrdošíjné lpění na tom, že chartistická kritika vlády není politická, ale mravní. Mravním soudem ale soudíme sami sebe, ne ostatní, jak by řekl Kant. Každý si musí své mravní principy objevit sám, nelze přemluvit vládu, aby mu je nařídila shora... Kdyby byl chartistický boj bojem mravním, museli by se chartisti omezit jen na sebevzdělávání a osvětu veřejnosti. Charta však dala přednost vertikální komunikaci s vládou před působením na občany.  

Rozuměl Patočka sám sobě?

Ale abychom byli féroví, musíme zmínit Patočkovy názorové kotrmelce, které ztěžují práci každému, kdo se snaží zjistit, co si doopravdy myslel. Patočka se sice začal ve zvýšené míře zabývat etikou už deset let před Chartou, ale jeho názory nebyly nijak soudržné. V přednáškách vydaných v knize O smysl dneška vítal vzestup technické inteligence, tedy přesně to, co dlouhodobě kritizoval. Chválil jednostranné zaměření na techniku po roce 1948, protože teprve tím jsme prý dohnali svět. Chválil i marxismus-leninismus jako českou podobu „otevřené racionality“, jíž je v technické civilizaci třeba. Pochybná byla i fenomenologická metoda jeho úvah o vědcově morálce. Nezabýval se tím, co člověk má dělat, nýbrž tím, co by nastalo, kdyby... Odtud zřejmě pramení i jeho sdělení generální prokuratuře, že Charta 77 je slučitelná s vedoucí úlohou strany.

Ať už narážkou na Kanta opravdu vyzýval ke studiu osvícenské etiky, nebo ne, nemění to nic na tom, že bychom ji studovat měli. Vždyť je to základ naší sekulární kultury, kterou jsme dobrovolně vytěsnili z historické paměti. Jinak budeme nuceni objevovat objevené, jako Charta 77, která se o osvícenství vůbec nezajímala, ačkoliv se odvolávala na osvícenskou myšlenku lidských práv. Kupodivu o povinnosti bránit se proti bezpráví se v Metafyzice mravů nic nepíše...

LN Orientace 23.11.2013

PETRUŠKA ŠUSTROVÁ VARUJE!!!!

Tento článek byl podroben cenzurnímu pokárání ze strany paní Petrušky Šustrové v pátečních LN 29.11., podle paní Šustrové se v článku pan Cerman naváží do prof. Patočky, prý píše slovo charta s malým ch, paní Šustrová se diví, že to pan Cerman jako vysokoškolský pedagog neví a vyvozuje, že pan Cerman píše jako Rudé Právo a estébáci...

Ediční poznámka: V LN byl článek vydán s jiným titulem, mezittulky a byla k němu redakcí doplněna úvodní poznámka, kterou jsem nenapsal já. Nicméně ani tam není Charta s malým ch, ...