Čekám, že kápnete božskou a prozradíte, že jste se jen s někým vsadil, že jen otestujete čtenářskou obec, nakolik je manipulovatelná. Podrobný rozbor vašeho textu by byl delší než blog sám a vyžadoval by i poznámkový aparát, a to včetně textu Charty77, který, jak se zdá, ne každý je ochoten znovu si přečíst. Z vašeho textu by pak nezůstalo nic, co by stálo za přečtení.  Váš text může budit dojem erudice jen při letmém pohledu na jména a pojmy. Rozhodně by stálo za to dát hlavy dohromady v týmu. Třeba s pány Štěpánkem, Hájkem, Jaklem. Dílo by pak rozhodně mělo zůstat uchováno i pro další generace jako vzpomínka na tendence provést revizi minulosti za užití instrumentária, jež paní Petruška Šustrová rozpoznala.

Pane Cermane, proč údajně mravní? Nebyla? Nebyly výzvy Charty mravní? Jak měla probíhat ta politická?, ve společnosti, která tady byla? Mohla u nás existovat politická síla proti té vládnoucí? Nemyslím si.. MB

Mezinárodní úmluvy o lidských právech opravdu nemohou vycházet z Kanta ani jiných filozofických koncepcí, neb vycházejí ze zcela mylného předpokladu, že mají v celé šíři, jak byla tato práva sepsána např. v dokumentech OSN, či "Římské úmluvě, universální platnost.

V mých článcích nejde o to hodnotit chartistickou taktiku a radit s křížkem po funuse, K otázce jak dál" se vyjadřovala řada dobových disidentů, chartistů i nechartistů a lidí z exilu. (např. Miroslav Kusý, Petr Pithart, M. Zelený, E. Mandler, L. Vaculík) Ne všem se líbila orientace nepolitická, údajně mravní a orientovaná na "dialog s mocí". Kupodivu tu "ghettoizaci" charty kritizoval sám Uhl. "Mravní odkaz" asi opravdu fungoval spíš jako jiné označení pro nepolitickou politiku. O tom všem už se psalo, doporučuji souhrnně M. Otáhal, Opoziční proudy v české společnosti, Praha 2011. Věci, na které tu upozorńuji, psali i oni, já to jenom připomínám. 

Nové je jen to, co jsem napsal dřív o lidských právech a teď o Patočkově etice.

"...Patočkovy názorové kotrmelce, které stěžují práci..." Pane Cermane, stěžovat si = podávat stížnost, ztěžovat = činit něco těžkým. Jinak díky za článek - čtivá, potřebná a karmovatelná záležitost.

aha, díky za upozornění, opravím to.

Díky, konečně nějaká zajímavá analýza...je důležité zabývat se lidmi a jejich myšlenkami v kontextu doby a nedělat z nich svaté. Kdyby byl Patočka kněz nebo poslušný katolík, asi by byl jednou prohlášen za svatého. Ale o tom jeho příběh není ne? Každý se vyvíjí a má právo na omyly.

Moc dobré a užitečné. Díky.

Karma jednoznačně. 

"O neporozumění svědčí i tvrdošíjné lpění na tom, že chartistická kritika vlády není politická, ale mravní".  Nemravná vláda a její "politika" si nežádá změny politiky, neboť politika je pouze hledání konsensu, případně přesvědčování k získání potřebné podpory k prosazení nějakého programu. Pokud takový přirozený proces není možný, je nabíledni, že si taková vláda zaslouží kritiku její nemravnosti, aby se vůbec mohla její činnost jednoho dne nazývat politikou ve smyslu  soužití lidských bytostí v demokracii.

ale i boj proti nemravné vládě je bojem politickým, neboli mocenským, zvlášť když nezůstáváte i popisu chyb, ale chcete jí vnutit, aby udělala něco, co chcete vy. 

V mém článku nejde o to vracet se do minulosti a radit s křížkem po funuse, k tomu "jak dál" se vyjadřovala řada dobových disidentů, charitstů i nechartistů a lidí z exilu. Ne všem se líbila orientace nepolitická, údajně mravní a orientovaná na "dialog s mocí". Věci, na které tu upozorńuji, psali i oni, já to jenom připomínám. 

Nové je jen to, co jsem napsal dřív o lidských právech a teď o Patočkově etice.

"Charta však dala přednost vertikální komunikaci s vládou před působením na občany. "

V čase totality - perzekucí, žalářováním odpůrců režimu, vyhrožování, vyhánění z vlasti atd. je působení na veřejnost poněkud problematické, nesnadné, nebezpečné. Přesto to Charta dělala. Pravda je, že neměla svoji televizi nebo tištěné periodikum. Doufám, že víte proč. Domnívám se, že právě proto, že to její působení na zastrašovanou veřejnost

nemělo a nemohlo v té atmosféře mít dostatečně pozitivní účin. Takže "vertikální komunikace s vládou" nebyla volba, ale rozhodnutí, které bylo do značné míry i sebeobětováním. Nebyla to vláda, kdo dokument Charta77 uveřejnil. Chartisté ten dokument šířili. Nikoli pro komunikaci s vládou! Ale s občany.

Charta měla periodikum InfoCh - informace o Chartě, vydávala si další specializované časopisy a využívala zahraniční časopisy v exilu, hlavně Svědectví. Mně jde jen o to, že nazývat to, co dělala Charta mravním bojem není přesné. Souvisí to se snahou určitých revolučních kruhů ve čele Charty udržet ji jako neurčitou iniciativu, bez organizační formy, a tvářit se, že jejich konání se děje mimo čas a prostor, a mimo chápání běžných lidí. Což se dlouhodobě ukázalo jako špatné, pro hledání alternativ ke komunistické totalitě to mělo špatné následky.