Fašisti, říká o studentech Vojtěch Filip. Tři filipiky

Tentokrát se ke sporu o komunistickou vládu nad školstvím v jižních Čechách vyjádřil sám předseda KSČM Vojtěch Filip. Tentokrát nejde o „podvrženou“ stránku facebooku jako v případě Petelíkových výroků, ale o autorizované vyjádření stranického funkcionáře, které navíc zveřejnil v několika novinách najednou.  Nejnovější verze v týdeníku Budějovicko je doslova převzatá ze stranického orgánu Haló noviny. Všechny verze mají společné to, že se v nich Filip staví do role obránce demokratického řádu, který se „dokáže kriticky dívat nejen na současnost, ale i na minulost.“ Je tomu tak doopravdy? Vždyť své oponenty označuje za fašisty a vůbec nepřipouští oprávněnost jakékoli kritiky. Momentální studentské protesty pak líčí jako manipulaci, z níž obviňuje „jednoho učitele z Třeboně“ a rektora jihočeské univerzity. Prvního viní ze „zneužívání svého učitelství“ a druhého z neznalosti ústavního pořádku. Filip přitom sám cituje ústavu špatně a prozrazuje, že nechápe systém hodnot, na kterém je založený text ústavního pořádku. Shrňme si, co říká:

Filipika proti fašistům

Na začátku článku říká Filip, že „každý má právo na názor a na jeho svobodné vyjádření“, na konci obviňuje kritiky KSČM, že svým odlišným názorem porušují svobodu a vyvolávají „atmosféru pro osobní útoky“. V obou pasážích mluví o fašistech. V úvodu říká, že 17. listopadu uctil „oběti fašistického teroru“, v závěru, že kritici KSČM „jsou ochotni sáhnout k fašizujícím metodám“. Uprostřed tvrdí o protestech, že mají „fašizoidní směr“. Snad nemusím zdůrazňovat, že označovat své oponenty za fašisty je krajně neadekvátní a navíc tím soudruh předseda navazuje na starou komunistickou taktiku dehonestování názorových odpůrců.

Filipika o školství

V článku se pak Filip soustředí na dva body. V prvním opěvuje vysokou úroveň komunistického školství, v druhé části pak obviňuje demonstrující mládež z porušování Ústavy a Listiny základních práv a svobod.

Jako důkaz o kvalitě školství za minulé éry udává Filip své vlastní práv studium v Brně. Při tom je všeobecně známo, že právě humanitní vědy trpěly za komunistů nejvíce. Nebyl jim umožněn svobodný rozvoj, protože jejich zjištění i metody byly násilně přizpůsobovány dogmatům marxisticko-leninské ideologie. Právo, filozofie a historie patřily k těm nejvíce deformovaným oborům. Vy všichni, kteří nadáváte na korupci a zločinnost pomněte, že současné problémy s právním státem jsou důsledkem tehdejších ideologických deformací.

Filipika o právu

Ve druhé části dokazuje Filip své kvalitní vzdělání pomocí ústavních argumentů, v nichž špatně cituje ústavu a překrucuje znění Listiny základních práv a svobod.

Demonstranti prý upírají zástupkyni KSČM „veřejnou funkci“, jelikož je žena a také kvůli jejímu „politickému názoru“. To první je bohapustá lež. Podnětem k protestům přeci nebylo pohlaví paní Baborové, protesty jsou namířené proti KSČM, která na základě koaliční dohody s ČSSD dostala pod svou vládu jihočeské školství. Soudruh předseda má obavy, zda zítra někdo „nezačne demonstrovat, že někdo nesmí zastávat funkci kvůli náboženství, nebo etnické příslušnosti“. To je čiré překrucování smyslu Listiny práv, podobné argumentům, které předložili komunisti Ústavnímu soudu, když si v roce 1993 stěžovali na zákon o protiprávnosti komunistického režimu. Nejde přeci o jakýkoli politický názor, ale o to, že KSČM se řídí komunistickou ideologií a ta je v rozporu se „základními demokratickými principy“ našeho státu.

Rektorovi Jihočeské univerzity pak Filip káravě připomíná, že ústavní pořádek naší země je údajně dle čl. 5 Ústavy ČR založen na svobodném a dobrovolném vzniku a soutěži politických stran. Mládež to prý ještě možná neví, ale akademický funkcionář by to prý vědět měl.

Nicméně Filip cituje Ústavu špatně. V čl. 5 Ústavy ČR se nepraví, že na soutěži politických stran je založen ústavní pořádek, ale že je na ní založen politický systém. Myšlen je pluralitní systém, v kontrastu k předchozímu systému vlády jedné strany. Není se čemu divit, v době, kdy Filip studoval, platila Ústava z roku 1960, která zakotvovala socialistické zřízení, vedoucí úlohu KSČ, spolupráci se SSSR a stanovila zásadu, že vzdělání a vyučování se má „vést v duchu vědeckého světonázoru, marxismu-leninismu“ (čl. 16 a 24). Ústava stavěla občanskou povinnost neporušovat zájmy socialistického státu nade všechna práva (čl. 34). Kromě toho bylo trestné i zneužití práva na svobodu projevu. Filip zkrátka komentuje protesty v duchu Ústavy z roku 1960.

Jenže citovaný čl. 5 Ústavy ČR o volné soutěži politických pak pokračuje větou, kterou Filip příznačně neuvádí: „...stran respektujících základní demokratické principy.“

 

KSČM a „komunistická ideologie“

Co to mění? V dnešní Ústavě není ona volná soutěž politických stran nejvyšší hodnotou, jíž by se podřizoval i ústavní pořádek. Naopak, do této volné soutěže politických stran, hnutí a „sil“ (i v tohle Filip špatně cituje), se smějí pustit jen ty, které nenarušují „základní demokratické principy“ státu. Právě tyto demokratické principy, o nichž je řeč na více místech ústavního pořádku, tvoří nejvyšší kritérium, podle něhož se posuzuje jednání stran a jejich legitimita.

Obsah výrazu „základní demokratické principy“ pak vykládá nález Ústavního soudu z roku 1993, kterým byla – proti stížnosti komunistů – potvrzená platnost zákona o protiprávnosti komunistického režimu. V nálezu ÚS se praví, že Ústava ČR není hodnotově neutrální: „Včleňuje do svého textu i určité regulativní ideje vyjadřující základní nedotknutelné hodnoty demokratické společnosti.“ Odmítá tudíž právní formalismus, který propůjčoval zdánlivou legálnost nacistickému a komunistickému režimu, jednoduše na základě zákonů, které si vládnoucí strana sama schválila. Ani dnes tudíž nelze tvrdit, že KSČM se legitimizovala tím, že zůstala legální. To je projev právního formalismu. Nález ÚS stanoví, že „výklad a použití právních norem podřizuje jejich obsahově-materiálnímu smyslu“. To znamená, že i když právní řád demokratické ČR převzal některé pojmy i zákony, které existovaly v době komunistické diktatury, musíme je vykládat jinak.

V čem je ta odlišnost? Za socialismu bylo totiž vše – i občanská práva – podřízeno povinnosti udržet v zemi socialismus, což je stanoveno i v Ústavě z r. 1960 (čl. 1, čl. 7 a čl. 34). Ačkoli tedy stará ústava hovořila o právech občanů, svobodě projevu atd., dostávaly tyto pojmy úplně jiný význam a jejich dodržování bylo podmíněno tím, že občan svým jednáním neohrožuje socialismus. V současné ústavě však plní tuto úlohu nadřazeného kritéria „základní demokratické principy“. ÚS z toho ve zmíněném nálezu z roku 1993 vyvodil, že sice platí formální kontinuita práva, ale ve výkladu obsahu práv platí diskontinuita, jež vyplývá z povinnosti chápat zákony v souladu se „základními hodnotami demokratické společnosti“.  

Jak poznat, zda existence KSČM je legitimní? Rozhodujícím kritériem je postoj strany ke komunistické ideologii. Zmíněný zákon o protiprávnosti komunistického režimu zakazuje KSČ, stejně jako „další organizace založené na její ideologii“ (§2). Polistopadová KSČM se marxistické ideologie nikdy nevzdala a ve svých statutech i ve volebních programech má stále jako hlavní cíl „nastolení socialismu“.

Ve svých „smířlivých“ sděleních strana slibuje jen to, že se moci chopí demokratickou cestou, nebo slibuje, že se poučila z minulosti. Nelze se zbavit dojmu, že se poučila jen v metodách uchopení moci, ale ne v cílech, ani v názorech. Komunistickou ideologii marxismu KSČM nikdy neodmítla. Právě naopak, otevřeně se k ní hlásí i v různých sděleních ÚV KSČM a Centra strategických a teoretických studií KSČM, ve kterých se nadále zabývá i nekritickým šířením této ideologie.

Už z toho důvodu je nepřípustné, aby takováto strana řídila školství. V minulé Ústavě si strana garantovala, že vzdělání, výchova a výuka se mají vést „v duchu vědeckého světonázoru, marxismu-leninismu“ (čl. 16). Cílem bylo odstranit „přežitky vykořisťovatelské společnosti ve vědomí lidí“. Co udělala polistopadová ČR ve školské politice pro to, aby výsledky této komunistické výuky napravila? Co se udělalo pro to, aby komunistické učitelky typu Baborové změnily svůj přístup? Ačkoli zákon o protiprávnosti komunistického režimu i zákon o zřízení ÚSTR hovoří o povinnosti státu se s těmito křivdami vyrovnat, stát zaujal k těmto otázkám postoj, jako kdyby se tyto poměry měly změnit samy  od sebe. Nezmění.

Občanská společnost, která by zákony vytvořenou demokracii vyplnila, se musí vytvořit aktivní vzdělávací politikou. Výsledky se dostaví až po několika generacích. Polistopadové dvacetiletí se promrhalo a dnes je ČSSD i větší část veřejnosti ochotná bez podmínek odevzdat školství znovu nezměněné KSČM. Je to jako kapitulace.

ZDROJE:

„Jak se 17. listopadu 2012 demonstrovalo“ dvě verze téhož článku

Vojtěch Filip: verze pro Parlamentní listy (20. 11. 2012) – bez fašistů

http://www.parlamentnilisty.cz/arena/politici-volicum/Filip-KSCM-Jak-se-17-listopadu-2012-demonstrovalo-254093

Vojtěch Filip: verze pro Haló noviny (20. 11. 2012) – tady už je řeč o „fašistických metodách“

http://www.halonoviny.cz/articles/view/967583

Vojtěch Filip, Jak se demonstrovalo 17. listopadu 2012 (Budějovicko 21. 11. 2012)

Komunistické právo v Československu (projekt): http://www.komunistickepravo.cz/

-          dobrý zdroj informací o skvělých kvalitách komunistického práva