Egonanie Davida Ratha

Česká republika ztratila zatčením pana hejtmana jeden ze svých nejvýraznějších symbolů. Nevěříte? David Rath věnoval propagaci své osoby vždy bezprecedentní péči a jako hejtman Středočeského kraje získal k tomuto koníčku vynikající podmínky. Jeho psychopatický úsměv vítal zahraniční turisty, kteří přistáli na letiště v Ruzyni, neboť letištní chodby zdobily propagační plakáty Středočeského kraje, kde hejtman hrál golf, zval na pivní slavnosti, nebo doporučoval kulturní památky. Ani ve vnitrozemí Středočeského kraje nebylo snadné uniknout z jeho stínu. I zde jste naráželi jeho plakáty, nebo aspoň na informační cedule o jeho zásluhách.

Propagace Davida Ratha a jeho pivních slavností ve Středočeském kraji.

Rath očima politologa Jelínka

Po zatčení všudypřítomného lékaře jsem s překvapením zjistil, že byl i výrazným myslitelem a plodným spisovatelem. Pohled na jeho osobní stránky vůbec ukazuje, že skutečný MUDr. Rath byl jiný, než jak ho líčila nenávistná média. Byl (a určitě pořád je), tedy byl to hodný a štědrý člověk, pořád někomu něco rozdával, věnoval neobyčejnou péči zejména postiženým lidem, nebo nemocnicím a projevoval doslova neuvěřitelný soucit s prostým lidem.

Asi tak ho viděl i významný sociálně-televizní politolog Lukáš Jelínek, autor předmluvy k Rathovu dílu „Síla argumentů“. Jelínek v ní vehementně popírá, že by Rath byl arogantní, nebo že by trpěl jakoukoli lidskou slabostí. Jen laická veřejnost může mít takové názory, politologický expert v něm cvičeným okem rozpoznal jednoho z nejlepších českých politiků současnosti. Je to prý učiněný homo politicus, asertivní pohodář a Jelínek dokonce vyjadřuje touhu jít k němu „hned do učení“. A jaké jsou Rathovy přednosti? Ovládá na příklad vzácnou schopnost naslouchat a také umí citlivě řadit politická témata.  Je Rath vulgární? „Nikdy!“, rozhořčuje se Jelínek. „Je slušně vychovaný, rozeznává hranice, jež je neradno překračovat, a snižování etických latěk v české politice se neúčastní.“ Tady bych asi citace z této politologické lahůdky ukončil. Geniální politik hranice překročil a s tou etikou to bude asi také jinak, než tvrdí stranický politolog.

Pohodový politik a silný myslitel

Rathovy knihy prozrazují nejenom sílu argumentů, ale i sílu jeho ega. V  knize „Názory a vize“ se nachází kapitola „Významní čeští pravicoví (!) politici“, kde Rath umístil sám sebe na první místo. V textu se však hrdě hlásí k levicové orientaci, neboť lidé jako je W. Churchill nebo on sám se vyvíjejí. Dalo by se říci, že ve své osobě Rath nastolil eschatologické překonání protikladů a vytvořil dokonalou syntézu pravolevého politika.

Německý kancléř Helmut Schmidt říkal: Kdo má vize, měl by jít k lékaři. Rath už lékař je (i když 2. atestaci má neoprávněně), a proto mohl o vizích napsat celou knihu. Jeho nejdůležitější vize je solidarita – té je dnes mezi českými politiky málo.

Jeho vizionářství má však pevné etické a kulturní základy v rodinných tradicích, v jeho osobě, zkrátka v jeho nadlidství. V knize rozhovorů s Václavem Budinským Rath odhaluje vznešenost svého rodu, vždyť s jeho předky rád rozmlouval i kníže Lobkowicz! V této i v jiných knihách pak často připomíná svého otce docenta na IKEMu, velkého vědce a přísného vysokoškolského učitele. Kdo u něj získal zkoušku, doživotně si toho vážil. Rath s ním rozmlouval o Masarykovi, Marxovi, Engelsovi, zkrátka vstřebal ode všeho to nejlepší.

David Rath v mládí získal hlubokou znalost dějin, vybudoval si silný vztah k antice, což mu umožnilo používat ve svých knihách příhodné historické paralely. Z hospodářských těžkostí se dostaneme investicemi, jako když Karel IV. dal stavět Hladovou zeď, nebo když Roosevelt vyhlásil New Deal. Rath se nebojí připomenout ani Adolfa Hitlera, který se z hospodářské krize také dostal pomocí investic. Ale Hitler investoval do zbrojení a to je špatně. Investovat se má do sociálních výdajů, jako Roosevelt nebo Karel IV., aby lidé měli co jíst.

Výročí americké deklarace nezávislosti zase bylo Rathovi příležitostí k tvrzení, že program sociální solidarity vychází z dědictví euroamerického osvícenství. Vždyť heslem americké deklarace nezávislosti byla svoboda a osobní štěstí! Solidarita (o níž v deklaraci nic není) je ale skutečné to nejdůležitější. Snižuje napětí ve společnosti, odstraňuje nenávist a historie ukázala, že bez ní je demokracie ohrožená. Rath poukazuje na varovný případ nacistů a komunistů. Nevíme sice, kdo s kým má být solidární a v jakém smyslu (má jít o progresivní zdanění, znárodnění, nebo rozkrádání veřejného majetku?), ale když je nějaký názor vizí, nemusí se už blíže vysvětlovat.

Soudce nad historickou vědou

Svůj těsný vztah k dějinám projevil Rath i v diskuzích o vznik Ústavu pro studium totalitních režimů. V knize „Síla argumentů“ otiskuje svůj projev z roku 2007, v němž se skutečně vší silou své nadlidské autority vzepřel tomuto asociálnímu záměru. Své argumenty dokázal „citlivě řadit“, jak by řekl Jelínek. Nejprve objasnil několik cizích slov, která prý premiér špatně vyslovoval. Poté vyjádřil soucit s platy učitelů, vědců, archivářů a historiků. Pak však přešel k „tomu meritornímu“: kolik to bude stát a jaký to přinese užitek? Následný výklad naznačuje, že vznik ústavu by ohrozil sociální situaci českých vědců a navíc by to byl spíš úřad než vědecká instituce. Rath, dle vlastních slov, „nemá problém s tím, aby se rozrývala minulost“, aby se pojmenovávaly věci „bez ideologických nátlaků“ a „bez ideologických klišé“. Ale kolik bude stát zřízení tohoto „úřadu“?

Rath tady poněkud násilně navozuje představu, že zaměstnanci ústavu budou všichni úředníci a rozmnoží tedy českou byrokracii. Aniž by blíže osvětlil, kteří historici jsou úředníky a kteří ne, sází hlavně na opakování otázky „Kolik to bude stát?“ S přihlédnutím k jeho ekonomické politice ve Středočeském kraji zní tento argument poněkud nepřesvědčivě.

Politolog Jelínek ve své předmluvě velice chválí Rathovo angažmá v této diskuzi. Šlo prý o Topolánkovu obhajobu „nadbytečného Ústavu pro studium totalitních režimů“. Bohužel Jelínek toho v životě moc nenabádal, jeho bibliografie se skládá prakticky jen z novinových článků a o jeho profesní poctivosti lze s úspěchem pochybovat. Tudíž bych ho nepovažoval za vhodného arbitra v této otázce.

Cože to všechno stojí?

Je pravda, že každá sranda něco stojí a sebepropagace gubernátora Ratha nebyla výjimkou. Nešlo jen o plakáty a nápisy, ale i o akce typu pivních slavností z května 2011 a odměny věrným. Dnes je Středočeský kraj nejzadluženější v zemi, dluh se vyšplhal na úctyhodnou sumičku 3,2 mld. Kč. (Zdroj: Asociace krajů ČR) Možná by i spolupráce úspěšného politika s reklamními agenturami stála za malý průzkum.