Netušila jsem, jak náročné to může být

Když jsem byla před lety u kartářky a ta mi řekla, že bych měla mít ještě jedno dítě a že s ním přijdou velké problémy, přišlo mi to zábavné. V té době jsem měla dvě dospělé děti, tak jsem nad tím jen mávla rukou. 

Přišlo mi to nemožné, vždyť je tolik mladých žen, které řeší problémy s početím potomka. Za pár let jsem si na kartářku vzpomněla. Lékař mi řekl: "Taková stará kukuřice a je těhotná. Denně tady mám několik pacientek, které jsou podstatně mladší než vy a nemůžou otěhotnět."

Bylo mi skoro čtyřiačtyřicet let a narodil se Matyáš. První rok jeho života byl jakžtakž a i když byl velmi živý, člověk si zvykl. Bylo to mnohem náročnější než když mi bylo dvacet, ale zvládla jsem to. Partner ne, ten chodil domů čtyřikrát týdně namazaný a tak jsme se rozešli. Problémy začaly, když začal chodit do školky a narážky ze strany učitelek, jako že je nějakej divnej nebo dokonce že není normální, mě zarazily a tak jsem zašla k psycholožce, která potvrdila, že je hyperaktivní a vyjmenovala spoustu dalších cizích slov, která schovala pod konečnou diagnózu ADHD. Jen jsem žasla, nikdy jsem o něčem takovém neslyšela. Ve školce ho chtěli vyloučit, ale když jsem chtěla písemné rozhodnutí, bylo ticho. Přesto jsem cítila, že o Matyáše nikdo v tomto zařízení nestojí a nechtěla jsem, aby si nesl negativní zkušenost  do dalších let.

Příští školní rok Matyáš nastoupil do speciální třídy v Mateřské škole Na Děkance, kde jsme měli úžasné paní učitelky Lucinky i asistentky. Nepřestala jsem však jeho výkyvy v chování řešit a jeho problémy s pozorností neustále přetrvávaly. Začali jsme navštěvovat psychology a psychiatry, dostali jsme léky a denní dávky se zvyšovaly. Někdy jsme medikaci změnili, ale jeho problematické chování přetrvávalo. Klidnější období střídala ta horší, ale člověk si prostě zvykne, i když někdy máte pocit, že to není možné vydržet. Ve školce dostal Matyáš asistentku a když měl jít do školy a já šla do pedagogicko-psychologické poradny, aby nám dali doporučení na asistenta alespoň na první roky školní docházky, paní psycholožka když viděla jak hopsá ode zdi ke zdi, usoudila, že by měl ještě dostat odklad a raději  nastoupit do přípravného ročníku..

Nakonec jsem to vyřešila tak, že na doporučení jedné maminky, jsem Matyáše zapsala na základní školu, kam chodí děti se specifickými poruchami chování. Nastoupil do nultého  ročníku a první týden fungoval dobře. Nutno dodat, že ve třídě jsou čtyři děti a dvě paní učitelky. Bohužel jak se rozkoukal, začalo zlobení na novo. Místo sezení u lavice, leze pod lavicí, trhá při výuce papírky, všechno co se mu dostane pod ruku počárá, tluče se do hlavy a hlavně nedává pozor. Také se kousl do kolena a  také paní učitelku... Při tělocviku ostatní dělají co mají, jen Maty běhá kolem jako družice. Jeho chování  mi někdy připomíná volání o pomoc. Doma je mnohem klidnější, staví si s legem, nebo čteme knížky, prohlíží si časopisy. Minulý týden mi na třídní schůzce paní učitelka navrhla, jestli jsem někdy zvažovala, abych dala Matyáše diagnostikovat na psychiatrii. Patří k nejhorším dětem jaké kdy ve škole měli  a já vím, že se tomu prostě nevyhneme. Tak si říkám, co nás ještě čeká, mám z toho všeho docela strach.

Celou dobu, co navštěvujeme lékaře mi všichni říkají, nebojte, to nehorší máte za sebou. Jak jsem ale zjistila, není to pravda. Problémy přibývají s Matyášovými roky a já mám pocit, že jsem za posledních šest let zestárla o dvacet. Těšila jsem se na vnoučata od velkých dětí, teď si říkám, že snad domů jen tak nějaké to dítko nepřinesou. Jsem šíleně unavená.

Každý kdo se rozhodne mít v pozdním věku dítě, by si měl uvědomit, že i když má zdravé a vcelku normální děti, může se narodit i takové hyperaktivní stvoření, které dá člověku víc jak zabrat. Samozřejmě, že ho miluju. Matyáš má svoje úžasné chvilky, zbožňuje všechny ženský a když se mu některá líbí třeba v tramvaji, vědí to všichni cestující. Je úžasný mazel, ale vychovávat dítě s ADHD, je velmi náročné. Krom toho se takové děti  rodí převážně ženám ve vyšším věku. Když se prostě budete rozhodovat jestli budete mít dítě po čtyřicítce zvažte, že se i vám může narodit dítě s ADHD. Ta pravděpodobnost je vysoká a celkově těchto dětí přibývá.

Tak nám držte palce :)