To, že je internet anonymním médiem si mohou myslet pouze absolutní laici a extra zkušení hackeři, ale jen pro ty druhé je to pravda. Je nasnadě otázka, zda veškerý přístup k síti by neměl být na základě jedinečné osobní identifikace.
Na počátku existence internetu k němu mělo přístup jen několik málo nadšenců, kteří se víceméně znali a do jisté míry si pomáhali. Dnes je to regulérní masové komerční médium, které naskýtá bohužel i mnoho možností zneužití s projevy v reálném světě.
Jakákoli činnost na nternetu je jako procházka po písečné pláži, za každým zůstávají stopy, o kterých často ani nevědí. Je pak jen otázkou, zda někdo tyto stopy, byť po mnoha letech, dokáže nějakým způsobem využít či zneužít. Fikce anonymního prostředí dávno skončila, každý email, každá návštěva webových stránek nebo stažení jakýchkoli dat vede k jedinečně identifikovatelnému počítači, jen nikdo neví, kdo za ním vlastně sedí. Běžný uživatel se však prozradí snadno, stačí sledovat emailovou schránku, pár objednávek a víte zcela jasně, kdo obvykle počítač používá.
Vzniká tak otázka, zda faktický stav veřejně neproklamovat a nezřídit autorizovaná připojení, tedy taková, kdy by každý uživatel musel pro jakoukoli činnost užít certifikát, který by jej jedinečně identifikoval. Kvalitní forma zabezpečení by pak znemožnila (ve větší míře) těm, kteří dnes za sebou umí zamést stopy v písku, aby možnosti sítě zneužívali a obtěžovali běžné uživatele.
Zavedení autorizovaných přístupů by umožnilo ekonomické využití tohoto média, ať již formou zdanění, zpoplatnění webových stránek bez reklam či užití obsahů, na které se vztahuje ochrana intelektuálního vlastnictví, rozvoj online softwaru a dalších služeb, které jsou dnes těžkopádně navázány na individuální platby. Zákonitě musí nastat otázka, co by to přineslo pozitivního.
Pozitivem, krom zmíněného rozšíření služeb a potenciálních fiskálních aspektů (zpoplatnění např. emailů) by bylo kvalitativní zlepšení internetu. Ačkoli např. zpoplatnění či zdanění emailů se jeví jako absolutně omezující existenci internetu, lze konstatovat, že mnoho uživatelů, zejména institucí by výsledně ušetřilo, neboť by tím odpadly spamy, jejichž vyřizování s sebou nese provozní , bezpečnostní a kapacitní náklady. Samozřejmě, aby takovéto zpoplatnění bylo akceptovatelné, muselo by být zcela bagatelní (v řádu haléřů).
Přes všechno výše napsané však brojím proti takovémuto omezení v absolutní míře, zejména s ohledem na reálnou možnost svobody projevu. Proto budoucnost internetu by měla být v jeho segmentaci s relativně omezenou propustností, aby uživatelé mohli sami zvolit, zda se v daný okamžik budou chtít pohybovat v autorizovaném režimu prosti reklam a potenciálního nebezpečí za poplatek nebo zda budou v daný okamžik preferovat výše zmíněnou fiktivní anonymitu.
