Zlověstné Jedovary.

Zhruba před rokem a půl jsem psal o snaze komunistů vetřít se do různých krajských a místních koalic a v tichosti tak obejít společně s jim blízkými sociálními demokraty tzv. Bohumínské usnesení, přijaté na sjezdu ČSSD, který se konal v roce 1995 v Bohumíně. V usnesení se potvrdil a konkretizoval bod usnesení z předešlého 26. sjezdu, konaného v roce 1993 v Hradci Králové, podle něhož si ČSSD zakázala politickou spolupráci s několika extrémistickými stranami. Většina těchto stran již v politice nepůsobí, s výjimkou Komunistické strany Čech a Moravy.  

Uplynul nějaký ten pátek, a už v říjnu 2013 delegáti nejsilnější organizace ČSSD z Moravskoslezského kraje požadovali, aby bylo Bohumínské usnesení zrušeno. Ostatně i Miloš Zeman, který tehdy návrh Bohumínského usnesení přednesl, dnes v roli prezidenta republiky vyznamenal bývalého místopředsedu KSČM a podle Mladé fronty Dnes i několikanásobného agenta StB.

Nu, Bohumínské usnesení do dnešního dne zrušeno nebylo, ale jak je u nás zvykem, jaksi vyšumělo a v praxi k němu zřejmě již nikdo nepřihlíží. Ono totiž spolupráci s KSČM otevřelo dveře dokořán hnutí ANO, a nesměle se přidávají i další komunální politici z jiných stran. Nicméně je zcela zřejmé, že zatím vítězné tažení hnutí ANO bez ostychu ČSSD předběhlo a především ono umožnilo masový nástup komunistů, který dnes vidíme.

Série vzpomínkových akcí na listopad 1989 zahájil slavnostní akt v budově bývalého Federálního shromáždění, nyní budově Národního muzea., kdy byli mezi řečníky rovnoměrně zastoupení jak ti, kteří tehdy bojovali za svobodu, tak ti, tento boj potlačovali a byli režimem pronásledování. Těžko si představit grotesknější představení. Na listopad 1989 tady vzpomínali s dojetím jak místopředseda KSČM Jiří Dolejš, tak předseda hnutí ANO, vicepremiér a ministr financí Sobotkovy vlády Andrej Babiš, který spolupracoval podle bratislavského Ústavu paměti národa s StB pod krycím jménem Bureš.  Komunisté vítají 17. listopad 1989, ale následujících 25 let považují slovy Jiřího Dolejše za promarněnou šanci. Prý se zde mělo vybudovat něco úplně jiného. Co, to neřekli. Možná nějaký větší koncentrák typu Kim Čong-Uma.

Před tím zhruba rokem a půl jsem také napsal, že krajské koalice a obsazování míst v radě krajů byli jen jakousi generálkou na nástup na posty nejvyšší a že komunistům s jídlem roste chuť a křídla.

Jenomže tehdy, po krajských volbách v říjnu 2012, komunisté mnohde narazili. V Jižních Čechách protestovali pedagogové a studenti proti komunistické radní pro školství Marii Baborové, a nakonec byli úspěšní – Baborová rezignovala, byť údajně ze zdravotních důvodů. Uvolněným radním v jihočeské krajské radě měl být za KSČM Václav Kučera, spolupracovník komunistické Státní tajné bezpečnosti s krycím jménem, odkazujícím se na hlavní postavu komunistického propagandistického seriálu Třicet případů majora Zemana, „Jan Zeman“.

Úspěch tehdy slavili protestující také v Ústí nad Labem. Poté, co se provalila estébácká minulost kontroverzního kancléře ústeckého krajského úřadu Aleše Konopáska (krycí jméno Kaprál), skončil ve funkci i on.

Dnes je ale ticho po pěšině. Komunisté se už roztahují v desítkách měst. Paradoxní na tom je skutečnost, že s postupujícími léty jim ubývají poslanecké mandáty. V Senátu komunistům zbyl jediný senátor.  V poslanecké sněmovně má 33 poslance, ale před několika lety měla víc než čtyřicet. Ale jak jim klesají počty komunistických mandátů, tím víc jim vzrůstá reálná moc. Mají své hejtmany, primátory a starosty.

Vojtěch Filip (krycí jméno Falmer) s úsměvem mazaného obchodníka je už třetí volební období místopředsedou Poslanecké sněmovny. Mazaný obchodník se však narodil v jihočeské vesničce s půvabným jménem Jedovary.  V souvislosti s komunisty má však název vesničky poněkud zlověstný nádech.

Ivan Bednář

ivanbednar.blog.iDNES.cz