Andrej Babiš chce řídit stát jako vlastní firmu. Domnívá se, že si stát koupil tím, že vyhrál volby. Je to omyl.
Stát si tím nekoupil, tak jako si nekoupil kdysi Agrofert, tehdy ještě jako Petrimex, ale zmocnil se ho trikem navýšení základního jmění bez vědomí ostatních akcionářů. Tím získal Babiš potřebnou většinu a podnik prostě převzal.
Voliči Babišovi stát pouze svěřili na určitou omezenou dobu a za určitých podmínek. Jenomže mocenský tandem Zeman – Babiš to příliš nezajímá. Jaképak podmínky, my zacházíme s ústavou kreativně?!
Hlava státu by mohla soutěžit s Babišem ve výrocích, které popisují skutečnost tak, jak se nestala. Vzpomeňme jen na estrádu kolem Zemanovy cesty do Washingtonu, kde ho měl údajně přijmout prezident Donald Trump. Navštěvu Bílého domu Zeman slavnostně vyhlásil jako okamžik svého zahraničněpolitického triumfu. Jenomže v Bílém domě se nedostal ani k portýrovi.
Trump po velvyslanci Kmoníčkovi vzkázal, že na něj nemá čas. Podle pozdějšího vysvětlení Hradu prý kvůli napětí kolem KLDR. Ale tureckého prezidenta Erdogana Trump, čas nečas, přijal. A pak další prezidenty. A také přijal pozvání k návštěvě Slovinska, odkud pochází jeho současná manželka. Zato Trumpova první žena Ivana Zelníčková, která pochází ze Zlína, se velvyslankyní v České republice navzdory Zemanovu přání, nestane! Tak se věci mají.
Velvyslanec Hynek Kmoniček, do té doby monarchův oblíbenec, se jako každý posel špatných zpráv nakonec ocitl v Zemanově nemilosti. Jakoby za to mohl on.
Leč, vraťme se k Babišovi. Je jasné, že nemůže být vlastníkem státu, snad pouze maximálně generálním ředitelem či předsedou představenstva.
Ale i to je nesmysl. Premiér není generálním ředitelem vlády a ministři mu nejsou podřízení, jako řekněme ředitelé odborů. Každá firma může zkrachovat. Vyhlásí se konkurs, věřitelé dostanou v lepším případě třetinu toho, co jim firma dluží, v horším případě nedostanou nic.
Pan generální ředitel se otřepe a jde šéfovat jinou firmu. Za bolševika se to nazývalo„rotace kádrů.“. Když se někdo jednou ocitl v „nomenklatuře“(rozuměj partajní kastě vyvolených), tak dokud neudělal nějaký politický malér, z ní také nemohl vypadnout.
Zkrachovat ale může i stát, i když to není tak častý jev. Ale odpovědný premiér si nemůže sbalit uzlíček a odputovat do čela jiného státu. Řekněme, že by zkrachovala Česká republika, stal by se pak Babiš šéfem vlády třeba na Slovensku nebo v Rakousku?
Vznikne skupina VIP premiérů – manažerů, kteří se budou stěhovat po Evropě a šéfovat vládám tu ve Velké Británii nebo v Německu?
Nemyslitelné!
Tak proč si Babiš myslí, že to možné je?
Ivan Bednář,ivanbednar.blog.iDNES.cz
