Vůle osudu

Kyjev je hlavní město Ukrajiny a jedno z největších měst v Evropě. Leží na řece Dněpr v severní části země.

Na Kyjev měl původně pravděpodobně směřovat první úder ruské armády. Nu, nepovedlo se. Bleskové vítězství na Ukrajině, ve které možná Vladimir Putin doufal, se nekoná. Rusové určitě selhali v plánování a součinnosti vzdušných a pozemních sil. Kyjev stále nebyli schopni dobýt. Nebezpečné je to, že se kolem hlavního města stahují vojska, čemuž nemůže ukrajinská armáda zabránit. Je možné, že se připravuje další masivní útok proti Kyjevu. Rusové vyzvali obyvatele, aby opustili město. Ten pokus získat Kyjev pod svou kontrolu lehčími metodami selhal a Rusové se nyní odhodlají k masivnímu útoku těžkými zbraněmi. Může to mít strašlivé následky,“ myslí si bývalý náčelník generálního štábu České armády Jiří Šedivý.

Mezi obránci města, rozhodnuté nevzdat se ani ruské přesile jsou i bratři Kličkovové. Potomci sovětského generála, vojenského pilota sovětské okupační armády v Československu, Vladimíra Rodionoviče Klička. Osud tomu tak chtěl. Na vlastní kůži teď zažívají, co Češi a Slováci v srpnu roku osmašedesátého.

Mladší bratr Vladimír Kličko je ukrajinský profesionální boxer a bývalý mistr světa v těžké váze. Je také vítězem olympijských her v Atlantě v roce 1996 v nejvyšší váhové kategorii nad 91 kg.

Jeho starší bratr Vitalij Kličko je ukrajinský, od roku 2014 starosta Kyjeva a bývalý boxer.

Jejich otec, sovětský pilot Vladimir Rodionovič Kličko, byl kdysi převelen z kazašských stepí do Hradčan a na Letnou, kde měl bojovat proti československé kontrarevoluci. Nebylo to ale do Prahy na Hradčany a na Letnou, Hradčany byly totiž vojenské letiště a Letná zase sídliště postavené pro letce v severočeské Mimoni. Jako věrný člen Komunistické strany Sovětského svazu a příslušník KGB putoval otec Kličko dle příkazu strany od posádky k posádce, kam bylo zapotřebí. Proto se jeden syn narodil v Kazachstánu, druhý v Kyrgyzstánu.Vitalij v Kyrgystánu (1971 poblíž Biškeku), Vladimír v Kazachstánu (1976, poblíž Semipalatinska).

Tehdy v roce 1980, sotva se vrátil z kazašské stepi, musel do Mimoně. Zde byl až do léta 1985, kdy ho sovětská armáda odvelela zase někam jinam.

Bratři v letech 1980-1985 chodili na Gagarinovo gymnázium (dnes gymnázium Mimoň) v české Mimoni, určené dětem okupačních vojáků.

Osud to tak někdy paradoxně zařídí. Synové sovětského okupačního generála dnes bojují za záchranu města, ve kterém se ani nenarodili, ani v něm nevyrůstali, ale které přijali za své, a brání ho se zbraní v ruce, proti těm, jimž jejich otec sloužil. Zásadní změnu postoje mladých Kličků prý kdysi způsobila příhoda, kdy z lesa, kde sbírali houby, pozorovali, jak se sovětský okupační tank srazil s autobusem plným cestujících. Křik zraněných lidí, kteří proklínali sovětské okupační vojsko, jim prý pomohl pochopit, nakolik nevítanými hosty sovětští vojáci v Československu jsou. I tento případ tedy formoval jejich pohled na okupaci a všechny formy „bratrské pomoci“, které nyní na Ukrajině prožívají z opačného pohledu. Adekvátní dnešní výraz, poslaný obránci Hadího ostrova, když je útočníci vyzvali, aby se vzdali, zní: "Ruská válečná lodi, idi na chuj.

Ivan Bednář, ivanbednar.blog.idnes.cz