Velká vlastenecká chlebová válka

Necelý rok před komunálními a senátními volbami se z hlubin našeho politického smetiště vynořily dvě nové politické strany, byť se jedna z nich tváří, že politickou stranou není. Paroubkův LEV 21. století chce být řádnou politickou stranou, a také to otevřené přiznává. Babišovo hnutí ANO 2011 je rafinovanější, a současně dost podlé. Babiš totiž dobře ví, že mezi voliči (zejména v uměleckých kruzích) je silná averze vůči politickým stranám, že mnohem raději voliči podporují různá hnutí či sdružení nezávislých či svobodných atp. a tak bezostyšně zabrnkal na tuto strunu.

Kromě tohoto startovního Babišovu faulu mají ale obě mnoho společného.

Jak Paroubek, tak Babiš figurují v seznamech spolupracovníků StB. Paroubek pod krycím jménem ROKO. Tak se totiž jmenoval jeho papoušek, a estébáci mívali při vymýšlení přezdívek někdy smysl pro humor, nejspíš tak pojmenovali Paroubka proto, že rád a často papouškoval).

Babišovo krycí jméno znělo BUREŠ. Tady smysl pro humor estébákům evidentně chyběl. Podstatná část materiálů z jeho svazku byla 4. prosince 1989, v době hromadných skartací, kterou procházely zejména svazky představitelů komunistické elity, zničena.

Oba postižení svoji spolupráci s StB pochopitelně popírají.

Oba byli již v minulosti členy politických stran.

Do České strany socialistické, která byla za komunistů součástí Národní fronty, vstoupil mladý Paroubek v roce 1970, a dotáhl to na člena Ústředního výboru. O své politické činnosti v ČSS se v oficiálních životopisech nezmiňuje.

Babiš byl přijat do Komunistické strany Slovenska o deset let později v roce 1980. Stal se také prezidentem mezinárodního studentského hnutí. Dnešní Paroubkovi spolustraníci se oslovují „bratře, sestro“, jak se oslovují Babišovi stoupenci není známo. Vzhledem k dávnému Babišovu estébáckému angažmá by se nabízelo „soudruhu, soudružko.“

Oba chtějí zatočit s korupcí.

Andrej Babiš údajně zbohatnul na obchodech se zemědělskými produkty. Byť tvrdí, že se s politiky nestýkal a nestýká. V kuloárech však má pověst obratného lobbisty, který u nich dokáže dojednat, co právě potřebuje. „Když například loni prezident Václav Klaus vetoval zákon o zvýšení povinného podílu biopaliv v pohonných hmotách, což bylo pro Babišův Agrofert nevýhodné, dokázal jeho veto přes poslance ČSSD zvrátit," připomněl nedávno týdeník Respekt.

Jiří Paroubek zázračně zbohatl jako spisovatel. Zdá se, že se poučil z přépadu zázračných investorských schopností Stranislava grosse, který vydělal na prodeji akcií téměř sto milionů korun, a vymyslel nový způsob, jak vyinkasovat peníze od kamarádů. Přes prodej knih. Je to celkem chytré, protože se bude velice obtížně prokazovat kdo knihy ve skutečnosti koupil a v jakém počtu.

Že vypukne válečný konflikt mezi oběma stranami se dalo očekávat. Velký střet o Evropu v krizi, o postavení České republiky, střet idejí a velkých vizí.

Nic takového. Velikáni se střetli o chleba!

Paroubek zaútočil na ustavujícím sjezdu své nové strany na kvalitu chleba, který produkují Babišovy pekárny. "A co čerstvý chleba, pane Babiši? Nevím, jak kdo z vás, ale já v supermarketu koupený chléb už druhý den po koupi požívám málokdy s chutí. Vlastně nikdy,“ hřímal Paroubek.

Babiš ihned kontroval. A připomněl někdejší návštěvu jeho pekárny, kdy si Paroubek v roli premiéra České republiky (tím by teď chtěl být Babiš) na kvalitu chleba nestěžoval.

Na stranu Babiše se postavily známé kverulující osobnosti kulturního života.

Paroubek ale získal politického spojence. Věcem veřejným se znelíbilo, že se do nich Babiš opakovaně naváží a kvůli jeho výrokům o straně prorostlé korupcí na něho dokonce podaly trestní oznámení.

Velká vlastenecká chlebová válka mezi Jiřím Paroubkem a Andrejem Babišem tak dostala nové komické rozměry.

Ivan Bednář