Socialisté všech zemí spojte se

Zemřel venezuelský diktátor Hugo Chavez. Světová média, včetně těch našich, se zaplnila nekrology a obdivnými články, popisujícími kariéru tohoto jihoamerického marxisty. Jistě, smrt každého prezidenta jakékoliv země si zaslouží zmínku. Ale ne podobné hysterčení jako v Chavezově případu. Co je předmětem obdivu? To, že Chavez znárodňoval banky, průmyslové podniky a také hlavního tahouna venezuelské ekonomiky. Státní ropnou společnost PDVSA. Příjmy Venezuely z produkce ropy ale od roku 2008 klesají a pokles logicky oslabuje ekonomiku země zasaženou hlubokou recesí.

Pro ty, kteří si myslí, že nám již nic podobného hrozit nemůže, je třeba připomenout, že za poslední tři roky Chávez znárodnil ropná zařízení a projekty v hodnotě miliard dolarů, znárodnění se týkalo i producentů cementu a oceli. Blízký přítel Hugo Chaveze bolivijský prezident Evo Morales krátce po nástupu do funkce v roce 2006 zestátnil také největší hutě, telekomunikační firmu a ložiska ropy. Jak silně to připomíná volání našich komunistů po vytváření nových pracovních míst ve státním (znárodněném) sektoru a milionářských daních.  

Od oslavných pajánů světová média neodradí ani skutečnost, že za Chavezovy vlády prudce v zemi stoupla kriminalita a že jeho hospodářská politika ničila soukromé podnikatele. Důvodem je prostá skutečnost – Chavez nenáviděl Spojené státy a miloval Kubu. Přítel číslo jedna byl Fidel Castro. Buržousti z Wall Streetu největšími nepřáteli. Nezaznamenal jsem, že by naši obhájci lidských práv, kteří se tak často a rádi trefovali do prezidenta Václava Klause za to, že považoval Čínu a Rusko za velké obchodní partnery, Chaveze někdy nějak odsoudili. Naopak!

Chavez zrušil omezení prezidentských mandátů a tak se stal v loňském roce prezidentem již po čtvrté. A byl by prezidentem zřejmě i nadále. Přesto, že Venezuela by, nebýt obrovským zásobám ropy, patřila k nejchudším zemím na světě. Ropný průmysl vytváří téměř 100 % příjmů z mezinárodního obchodu, vytváří přes 50 % příjmů státu a tvoří asi 30 % HDP - 38 % lidí tohoto šestadvacetimilionového státu ale žije pod hranicí chudoby.

V zahraniční politice Chavez diplomaticky a hospodářsky podporoval ty státy, které se vůči  USA ostře vymezovaly. Nesmiřitelný protiamerický kurs provázel Cháveze do posledních minut. Venezuelská vláda dala v den jeho smrti 24 hodin na opuštění země americkému vojenskému přidělenci Davidu Delmonicovi, kterého obvinila z podílu na spiknutí proti Venezuele.

Chavez do poslední chvíle hájil libyjského vůdce Muammara Kaddáfího, stál také za syrským diktátorem Bašárem Asadem. Přátelil se s posledním (?) evropským diktátorem Alexandrem Lukašenkem. Často jezdil do Íránu. Atd.

Světová (a naše) média teď naříkají. Praporečník antiamerikanismu po dvouletém boji s rakovinou zemřel. Všechno to do sebe zapadá. Z lomozu světových (a našich) médií čouhá jako pověstná sláma z bot „kdo jde proti Americe, jde s námi.“ Socialisté všech zemí, spojte se. Velký bratr vše zařídí. Nebo že by Brusel?

Ivan Bednář