Služební frackovitost

Jiří Dienstbier mladší označuje Miroslava Kalouska za vyděrače. Jak už to tak bývá, připomíná to úsloví „zloděj volá, chyťte zloděje.“ Nevzpomínám si, že by se v posledních letech v politice objevil tolikrát vyděračský přístup a tvrdohlavá frackovitost jako v případě Dienstbiera mladšího. Jeho chování by se dalo charakterizovat jako směsice arogance, elitářství a právě vydírání.

Bavit se s  kolegou z vlastní strany, poslancem Vítězslavem Jandákem podle Dienstbiera mladšího není seriózní. On totiž ví (pravděpodobně z křišťálové koule), že si jím předložený služební zákon, Jandák ani nepřečetl. To, že došlo při jednání koalice s opozicí k některým úpravám předloženého zákona, jak už to v politice bývá, považuje Dienstbier mladší za příznak toho, že se „odpolitizování“ státní správy už nechystá. Není po jeho, tudíž je všechno špatně. Ministerští úředníci jím řízení se tím zabývat na jeho povel nehodlají. Když tak, nanejvýš dva. Ostatní mají podle Dienstbiera jiné práce nad hlavu. Sám se ale rezignovat nechystá. Tvrdohlavé dítě. 

Zhruba před čtyřmi lety kandidoval Dienstbier mladší za ČSSD na post pražského primátora. Do zastupitelstva hlavního města byl sice zvolen, ale primátorem se nestal. Tak se milý Dienstbier mladší urazil a zahalil se do naprostého mlčení. Prací zastupitele fakticky opovrhoval, nakonec po dvou letech hodil ručník do ringu a na funkci zastupitele rezignoval. Trhni si nohou, milý voliči, nezasloužíš si, abych tě zastupoval.

Předseda ČSSD Bohuslav Sobotka svému spojenci potom dlouho hledal funkce a postavení, které by mu vyhovovaly. S podporou Zelených, jmenovitě jejich předsedy Ondřeje Lišky, a místních komunistů, převzal po svém otci křeslo senátora na Kladensku.

Tehdy se odehrál další zajímavý trik trucovitého dítěte. To, když se exministr vnitra Fischerovy úřednické vlády Martin Pecina, dostal do rozporu s čerstvě zvoleným předsedou ČSSD Bohuslavem Sobotkou a jeho tehdejším místopředsedou ČSSD Jiřím Dienstbierem mladším. Pecina oznámil, že pro nesouhlas s jejich programem složí poslanecký mandát. „Není to zatrpklost,“ řekl tehdy Pecina, „má vize politiky je jiná než vize Bohuslava Sobotky a Jiřího Dienstbiera. Myslím si, že bych jim tam překážel. Abych dělal nějakou frakci a rozbíjel sociální demokracii, to bych považoval za nešťastné.“ Vcelku seriozní postoj.

Ústavní právníci ale prohlásili, že tím Dienstbierovi, který byl na pražské kandidátce prvním náhradníkem po Pecinovi, vznikne po Pecinově rezignaci Dienstbierovi mladšímu automaticky poslanecký mandát bez ohledu na jeho vůli. Kdyby se tak stalo, jak Pecina chtěl,   v dubnu, po očekávaném Dienstbierově zvolení senátorem 26. března, by Dienstbier pro neslučitelnost přišel o čerstvý senátorský mandát. A tak sebou musel Pecina hodit. Rezignaci tedy podal již v pátek 25. března dopoledne, ještě před začátkem 2. kola senátní volby. Dienstbierovi mladšímu tak na den podle ústavy formálně vznikl poslanecký mandát, kterého se neujal a nesložil poslanecký slib. Mohl mu tak připadnout s koncem senátní volby v sobotu 26. března mu vznikl senátorský mandát.

Pak se Dienstbier mladší chtěl stát mermomocí prezidentem republiky, přestože většina ČSSD považovala za svého kandidáta Miloše Zemana. Prezidentskou kandidaturu si sice na ČSSD vytrucoval, prezidentské křeslo v přímě volbě už ne.

Letos na jaře měl kandidovat za ČSSD do Evropského parlamentu. To odmítl, chtěl se stát stůj co stůj ministrem. Tak ho Sobotka prosadil jako ministra pro lidská práva a rovné příležitosti. Současně ho udělal předsedou legislativní rady. Spokojenost to přineslo pramalou. Dienstbier mladší se intenzivně začal plést do rezortů jiných ministrů. Jeho návrhy na pozitivní diskriminaci či kvóty pro ženy na kandidátkách škodí české společnosti, právě tak jako oddaná podpora gayů a lesbiček, škodí samotné ČSSD i české společnosti. Podle Dienstbierova kolegy Zdeňka Škromacha by se sociální demokraté ČSSD neměli soustřeďovat na obhajobu menšin typu Romů, muslimů či homosexuálů, ale měli by bránit většinovou společnost. Přehnaná tolerance k menšinám a imigrantům podle Škromacha vede k nárůstu podpory krajní pravice.

Teď se ministr z vůle Bohuslava Sobotky Dienstbier mladší obrátil i proti Sobotkovi samotnému. Koalice, která se shodla na jiném řešení, než navrhoval on sám, je nanicovatá. Kalousek je pro něj vyděrač, Jandák popleta, a Babiš se ke služebnímu zákonu vyjadřoval vždycky vlažně. S lidovcemi se Dienstbier mladší zahazovat nehodlá. Ministerského křesla se ale v podobné koalici bude držet jako příslušný exkrement košile. Frackovitost přesáhla únosnou mez.   

Jméno Dienstbier by se dalo otrocky přeložit jako „služební pivo.“ Spory o „služební zákon“ mohou zlomit vaz Bohuslavu Sobotkovi i Jiřímu Dientsbierovi. 

Ivan Bednář

ivanbednar.blog.iDNES.cz