Slovo do vlastních řad

V sobotním vydání deníku Rudé právo dne 17. května 1969 vyšla kdysi petiční výzva nazvaná Slovo do vlastních řad, kde se jeho signatáři přihlásili k závěrům květnového zasedání ÚV KSČ a odsoudili činnost novinářů v roce 1968. Velká většina novinářů, kteří pochopili, že s Pražským jarem je definitivní konec, se v zájmu „prospěchu našeho lidu a vskutku životním zájmům našich národů“ přihlásila bezvýhradně„k myšlence proletářského internacionalismu.“ Květnové plénum ÚV KSČ přijalo dokument pro"boj s pravicí", tzv. Realizační směrnici, která měla mj. upevnit vliv strany ve sdělovacích prostředcích. Připomeňme, že v dubnu 1969 se dostal do čela KSČ Gustáv Husák.

Prozřivší soudruzi tak tenkrát chtěli usilovat o “napravení nedávných deformací v přátelských vztazích našeho lidu s lidem SSSR a ostatních socialistických zemí, o trvalou soudružskou spolupráci mezi naší komunistickou stranou, KSSS a všemi bratrskými stranami socialistického společenství.“ Od této chvíle se okupace naší země nazývala bratrskou pomocí, lež se stala pravdou a naopak.

O více než 40 let později převzal Babišův Agrofert vydavatelskou skupinu Mafra.  Tím se stal vlastníkem tří významných celostátních deníků Mladá fronta Dnes, Lidové noviny a Metro, včetně jejich internetových mutací. Převzetí Mafry pro Agrofert představuje další krok v budování mediální divize, do které již dříve patřily regionální týdeník 5plus2 a vydavatelství Ecopress, které na Slovensku vydává deník Hospodárske noviny.Do skupiny patří také televize Óčko a tiskárny. To všechno mají být trouby, které by zbořily Babišovo Jericho, totiž jeho temnou minulost.

Přes ujišťování, že Babiš nebude zmíněná média nijak ovlivňovat, podílela se intenzivně na masivní mediální podpoře Babišova hnutí ANO v parlamentních volbách. Sám Babiš, považovaný za faktického vítěze podzimních sněmovních voleb, obsadil v sobotních vydáních některých českých deníků titulní stránku. V „nezávislém“ Právu, a jím vlastněných Mladé fronty Dnes a Lidových novin. Přes rozdílnost těchto tiskovin jsou si rozhovory podobné jako vejce vejci.

Babiš tvrdí, že nikdy nespolupracoval s StB, byť na internetu existuje osmadvaceti stránkový Babišův svazek s krycím jménem Bureš. Jeho rodina byla prý komunisty perzekuovaná, byť jeho otec pracoval ve vysokých funkcích zahraničního obchodu a zastupoval ČSSR v GATT při OSN. Ke svému majetku prý přišel poctivou prací, byť po rozdělení Petrimexu vznikl Agrofert, který Babiš ovládl díky navýšení základního kapitálu. Transakce se nápadně podobá ovládnutí Mostecké uhelné společnosti, jejíž aktéři byli nedávno odsouzeni ve Švýcarsku. Podle bývalého ředitele DUSLO ŠALA Jozefa Kollara, se z podniku ztratila 1,35 miliardy korun z nerozděleného zisku.

Jediné, co Babiš připustil, bylo jeho někdejší členství v Komunistické straně, kterého ale hluboce lituje. Jenomže když tam byli všichni, co měl chudák Babiš dělat.  Navíc mu, podle jeho vyjádření, ani v tehdejších novinách, ani v televizním vysílání neřekli, že ten režim je až tak zločinný. Patrně se to nedozvěděl ani z vysílání Svobodné Evropy, kterou celá Babišovic rodina doma po večerech poslouchala, ani z rakouské televize.

Výrok připisovaný říšskému ministru propagandy Josephu Goebbelsovi říká, že stokrát opakovaná lež se stane pravdou.

Vypovídá to o nedobrém stavu žurnalistiky v této zemi. Situace, kdy novináři nepokrytě straní některým politikům, mohou politici typu Andreje Babiše celkem snadno manipulovat s veřejným míněním. A nejde zdaleka jen o tiskoviny patřící Babišovi. Novináři sami nemají sílu a zřejmě ani chuť se tomu postavit. Možná už někteří chystají „babišovské“ Slovo do vlastních řad. Aby se přihlásili k tomu zdravému proudu, který nechce dělat politiku, ale makat, makat a zase makat. Třiadvacet let tady máme krizi, říká Babiš, je čas s tím skoncovat. ravit nedávné deformace.

Babišovy hrstě dokážou být štědré. Jenomže pokud někoho platím, nebude ochotný zahmouřit oko nad mými nepravostmi?  Koho chleba jíš, toho píseň zpívej, říkává se. V soukromém byznysu to není nic neobvyklého. Ale v politice se tomu říká zcela jednoznačně – korupce.

V praxi to vypadá tak, že Babiš novináře platí, novináři o něm píší oslavné články. Takhle hloupý ale Babiš není. Dokonce povolí novináři, aby se ho zeptal na jeho spolupráci s StB. A Babiš rozhořčeně odpovídá: „Ale prosím vás, kdy už se konečně vypořádáme s tou minulostí? Budeme to až do němoty řešit?“

Pochybnosti a obavy související s propojením obchodních a politických zájmů jednoho politika - podnikatele, jež je v polistopadovém kontextu naprosto bezprecedentní, nepřekryje ani deset vydavatelských kodexů. Lidově se tomu říká, navlékl hlídacímu psovi demokracie chomout.

Ivan Bednář