S Babišem ANO, s ANO ne

Tak nám padla vláda, paní Millerová, pravil Švejk, mazaje si kolena opodeldokem. Vláda ne, milostpane, opáčila Švejkova bytná, to se jen vyměnilo pár ministrů.

Těch ministrů se po roce vyměnilo již šest. Truchlivá bilance. Krčál a Malá museli odejít, protože byli přistiženi při opisování, Ťok kvůli tomu, že postavil málo dálnic, Nováková protože neuměla komunikovat s novináři a Kněžínek, protože nedokázal účinně zamést pod koberec případ dotačního podvodu v případě farmy Čapí hnízdo. Připočteme-li krátké ministrování/neministrování Jana Hamáčka v pozici ministra zahraničí, je to již šest výměn v ministerských křeslech. A to se ještě nad ministryní Dostálovou vznáší stín policejního vyšetřování dotací MMR.

Ještě nikdy se jich v žádné vládě za tak krátkou dobu tolik nevyměnilo. Ještě nikdy v prvním roce nebylo tolik skandálů a afér, které tuto vládu provázejí.

Dalším pozoruhodným momentem je, že z vlády postupně mizejí ministři, kteří by byli členy hnutí ANO, a nahrazují je lidé, přicházející z kruhů mimo. V patnáctihlavé vládě jsou tam už jen tři.

Přitom, zjednodušeně, princip demokracie je v tom, že někdo založí nový politický subjekt, vytvoří nějaký politický program, se kterým se pak další lidé ztotožní, vznikne politická strana, která tento program předestře ve volbách. Voleb se účastní i jiné strany se svým politickým programem a ze střetu těchto koncepcí, které mohou si být na jedné straně velice blízké a na druhé straně zase velice vzdálené, z tohoto střetu pak vzniká demokraticky zvolená vláda, která se opírá o co možná nejvyšší počet voličských hlasů, které získá.

Vláda, pak více či méně prosazuje vítězný politický program, podle toho do jaké míry je koaliční či nikoliv, a která může být kontrolována veřejností, zda tomu tak je či nikoliv.

Ale jak mají lidé kontrolovat, co plní hnutí ANO, které sice vyhrálo volby, ale ve vládě ve skutečnosti není. Z patnácti ministrů je ve vládě pět ministrů za ČSSD, a jen tři ministři za ANO. Ostatní jsou persóny, hájící nejrůznější zájmy, tu zájmy Andreje Babiše, tu prezidenta Miloše Zemana, tu vlastní rodiny, jako je tomu u ministra zemědělství Miroslava Tomana, tu bůhví koho.

To že voliči chtěli?

Domnívám se, že ne.

Ponechme stranou smutnou roli, kterou v tomto nepovedeném politickém thrilleru hraje předseda ČSSD Jan Hamáček, a zkusme se zamyslet nad tím, až v sociální demokracii zvítězí proud, který odmítá účast ve vládě Andreje Babiše. Padne vláda?

Myslím, že ne.

Sociální demokracii nahradí v záloze číhající mocichtivý Tomio Okamura, komunisté zůstanou na pozici protektora, bez kterého se ve vládě nepohne ani stéblo, a prezident Zeman jmenuje znovu Andreje Babiše předsedou vlády.

Ten pak předstoupí před sněmovnu a získá důvěru. Bez socialistů, ale s Okamurovcema. S Filipem a Zemanem za zády.

A skandály budou pokračovat dál.

Ivan Bednář,ivanbednar.blog.iDNES.cz