Prezident Václav Klaus se musel tetelit blahem. Pozval si na Hrad šéfy koaličních stran, a promluvil jim otcovsky do duše. „Nehádejte se, hoši,“ řekl jim nejspíš Klaus, „jste jako kluci na písku, když si chtěj zbořit bábovičku, tedy vládu.“
Bábovička nakonec zůstala celá, ale kluci si aspoň hodili hrst písku do očí. Véčkař kousl Modrého ptáka do ruky, Modrý pták ho zatahal za vlasy. Ťopkař oba škodolibě hecoval „do toho, holoubci, ať mi stoupaj´ preference. Zastanu se Michálka a udělám na vás dlouhej nos.“
Škorpili se zbytečně. Stačilo přečíst si „Proti korupční manuál pro občany“ ze září letošního roku, kterým se ministr vnitra Radek John tak rád chlubí a vydává se za autora.
V článku 6. „Co mám dělat když mám pouze podezření“ hned v prvním odstavci totiž stojí :
„Policii zajímá každé podezření, že byla spáchána korupce. Nemusím přímo podávat trestní oznámení, ale pouze poskytnu policii informaci, kterou založí do svých informačních databází – moje jméno zároveň s ní ukládat nebude! Tyto informace je třeba poskytnout nejlépe Službě kriminální policie a vyšetřování. Důležité samozřejmě je, aby si oznamovatel nic nevymýšlel ani nedomýšlel. V případě jakýchkoli nejasností se mohu obrátit na bezplatnou protikorupční linku 199.“
Kdyby bývalý ředitel Státního fondu životního prostředí Libor Michálek uměl číst, postupoval by podle tohoto návodu. On jednal ale úplně jinak.
Vydal se Michálek za ministrem vnitra Johnem s podezřením na korupci v jeho úřadě. Ani John svůj proti korupční manuál nejspíše nečetl. Michálka poslal za svým někdejším novinářským kolegou Jankem Kroupou z Mladé fronty Dnes. Prý neměl Michálek důkazy. Ať mu Kroupa půjčí nahrávací techniku, a obstará si je.
I obrátil se Michálek na premiéra Petra Nečase se svým podezřením. A premiér mu sdělil, že se má obrátit na policii.
Posuďte sami, kdo postupoval správně.
Sláma pak vylezla televizních bot Kristíny Kočí v nedělních otázkách Václava Moravce (19.12.) – „chceme odvolat policejního prezidenta Oldřicha Martinů a „delangerizaci ministerstva vnitra,“ sdělila televizní veřejnosti.
A o o o o o tom to je, vykoktal by televizní komik Pitkin.
.Když prezident Klaus posvětil VV odvolání policejního prezidenta, a Kalouskovi přiklepl návrat Michálka na ředitelské místo ve SFŽP, a Nečasovi dal právo kontrasignace jmenování policejního prezidenta, rvačka na pískovišti se zklidnila.
VV ale chtějí dosadit si na místo policejního prezidenta svého člověka. Delangerizaci nahradit „ábéelazací“ policie a ministerstva vnitra. Proto kauza Michálek, proto kauza Drobil.
Devatenáct bodů Radka Johna, proč chce odvolat policejního prezidenta prezidentovi Klausovi zjevně nestačilo, ať si John pak říkal co chtěl.
Tak začala jiná kanonáda, kterou ukončil až prezidentský gambit, ve kterém podle šachové teorie má hráč obětovat materiál, aby dosáhl nějaké poziční výhody, zostření hry nebo znepřehlednění pozice. A to se Václavu Klausovi podařilo mistrovsky.
Ostatně také jste zaregistrovali, že v pondělí večer se sháněl Klaus po Bártovi? A ne po předsedovi VV Johnovi? Kdo tedy vládne Věcem veřejným? A kdo ministerstvu vnitra? Odpověď není těžká, byť by se Bárta rozčiloval sebevíc.
Ivan Bednář
Bábovička nakonec zůstala celá, ale kluci si aspoň hodili hrst písku do očí. Véčkař kousl Modrého ptáka do ruky, Modrý pták ho zatahal za vlasy. Ťopkař oba škodolibě hecoval „do toho, holoubci, ať mi stoupaj´ preference. Zastanu se Michálka a udělám na vás dlouhej nos.“
Škorpili se zbytečně. Stačilo přečíst si „Proti korupční manuál pro občany“ ze září letošního roku, kterým se ministr vnitra Radek John tak rád chlubí a vydává se za autora.
V článku 6. „Co mám dělat když mám pouze podezření“ hned v prvním odstavci totiž stojí :
„Policii zajímá každé podezření, že byla spáchána korupce. Nemusím přímo podávat trestní oznámení, ale pouze poskytnu policii informaci, kterou založí do svých informačních databází – moje jméno zároveň s ní ukládat nebude! Tyto informace je třeba poskytnout nejlépe Službě kriminální policie a vyšetřování. Důležité samozřejmě je, aby si oznamovatel nic nevymýšlel ani nedomýšlel. V případě jakýchkoli nejasností se mohu obrátit na bezplatnou protikorupční linku 199.“
Kdyby bývalý ředitel Státního fondu životního prostředí Libor Michálek uměl číst, postupoval by podle tohoto návodu. On jednal ale úplně jinak.
Vydal se Michálek za ministrem vnitra Johnem s podezřením na korupci v jeho úřadě. Ani John svůj proti korupční manuál nejspíše nečetl. Michálka poslal za svým někdejším novinářským kolegou Jankem Kroupou z Mladé fronty Dnes. Prý neměl Michálek důkazy. Ať mu Kroupa půjčí nahrávací techniku, a obstará si je.
I obrátil se Michálek na premiéra Petra Nečase se svým podezřením. A premiér mu sdělil, že se má obrátit na policii.
Posuďte sami, kdo postupoval správně.
Sláma pak vylezla televizních bot Kristíny Kočí v nedělních otázkách Václava Moravce (19.12.) – „chceme odvolat policejního prezidenta Oldřicha Martinů a „delangerizaci ministerstva vnitra,“ sdělila televizní veřejnosti.
A o o o o o tom to je, vykoktal by televizní komik Pitkin.
.
Když prezident Klaus posvětil VV odvolání policejního prezidenta, a Kalouskovi přiklepl návrat Michálka na ředitelské místo ve SFŽP, a Nečasovi dal právo kontrasignace jmenování policejního prezidenta, rvačka na pískovišti se zklidnila.
VV ale chtějí dosadit si na místo policejního prezidenta svého člověka. Delangerizaci nahradit „ábéelazací“ policie a ministerstva vnitra. Proto kauza Michálek, proto kauza Drobil.
Devatenáct bodů Radka Johna, proč chce odvolat policejního prezidenta prezidentovi Klausovi zjevně nestačilo, ať si John pak říkal co chtěl.
Tak začala jiná kanonáda, kterou ukončil až prezidentský gambit, ve kterém podle šachové teorie má hráč obětovat materiál, aby dosáhl nějaké poziční výhody, zostření hry nebo znepřehlednění pozice. A to se Václavu Klausovi podařilo mistrovsky.
Ostatně také jste zaregistrovali, že v pondělí večer se sháněl Klaus po Bártovi? A ne po předsedovi VV Johnovi? Kdo tedy vládne Věcem veřejným? A kdo ministerstvu vnitra? Odpověď není těžká, byť by se Bárta rozčiloval sebevíc.
Ivan Bednář
