Jak se dalo očekávat, novoroční projev prezidenta republiky Václava Klause vzbudil velké emoce. V médiích převážně negativní. Do čela tohoto negativistického hodnocení prezidentova projevu se postavila, jak jinak, veřejno – (ne) právní Česká televize. Na zpravodajském kanálu ČT 24 se, kromě věčného opakování pozitivistických zpráv ze socialistické doby před pětadvaceti lety (kdy lid, budoval, politici nekradli, ale moudře řídili lid, na trh se uváděly nové výrobky a všeho byla biblická hojnost), redaktoři předhánějí v analýzách prezidentova projevu a nenápadně podstrkují divákům názor, že prezident „zařídil“ beztrestnost těm, jejich vyšetřování se vleče neúměrně dlouhou dobu, tedy korupčníkům a tunelářům.
Klaus propustí korupčníky – tak zní unisono hlas medií. Marně vysvětloval náměstek ministra spravedlnosti Daniel Volák redaktorům ČT skutečnost, že prezident promíjí kauzy, jejichž vyšetřování se vleče více než osm let, což je ve skutečnosti mnohem mírnější než vyžaduje legislativa Evropské unie (ta říká, že kauzy, které se vyšetřují déle než 6 let nejsou v souladu s právem člověka na spravedlivý proces). Jindy horliví zastánci Evropské unie najednou jako mávnutím kouzelného proutku mění svůj názor, na Evropskou unii jakoby zapomněli, důležitější je hodit pukavec na prezidenta.
Hradní vicekancléř Petr Hájek v knize Smrt v sametu říká, že současný BOJ PROTI KORUPCI de facto nahradil TŘÍDNÍ BOJ, na jehož základě komunisté terorizovali víc než 40 let občany Československa. Souhlasím. BOJ PROTI KORUPCI otevřel Pandořinu skříňku (ať v dobré víře nebo ze zlých úmyslů) a postižen může být kdykoliv kdokoliv. Není to nic nového. Vzpomeňte si, Maximilien de Robespierre byl v dobách francouzské revoluce nazýván incorruptible (nepodplatitelný). Přesto byl i on 1794 gilotinován. Díky BOJE PROTI KORUPCI zaplevelili českou politickou scénu bojovníci typu Víta Bárty (nepravomocně odsouzen pro korupci), Jaroslava Škárky (nepravomocně odsouzen pro přijímání úplatků), Karolína Peake (jejíž prodej rodinné vily tajemné firmě s anonymními akciemi vzbudil svého času velké podezření), Radka Johna (za jehož působení v čele společnosti ORA PRINT byly Lesy České republiky připraveny o desítky milionů) atp.
V předešlém svém blogu jsem se pozastavoval nad pořadem ČT, ve kterém publicista Jan Petránek věštil sociální bouře, které možná povedou k revoluci, která nastolí vyšší, lepší, spravedlivější společenský řád. Na to už jednou občané Československa naletěli a trvalo téměř 50 let, než jsme se komunistického teroru zbavili. Následky neseme dodnes, jedním z posledních (snad?) důsledků, dosahujících obřích rozměrů, budou tzv. církevní restituce.
Podle Bible Ježíš pravil: "Podle skutků jejich poznáte je." To platí stále a platit bude. Rozumí se tím člověk, který něco říká a k něčemu se hlásí, avšak v životě činí pravý opak. Biblické rčení nás upozorňuje na to, abychom se nedali obloudit populistickou rétorikou a lacinými frázemi.
Také exkomunistu Jana Fischera, který patří k favoritům volby prezidenta, Klausův projev rozzlobil. Podle něj nejsou problémem naší země občané (nikdo to netvrdil!), ale politici (naházejte je do Vltavy). A rozčílil pochopitelně, i jiného kandidáta s Evropskou unií v zádech, Karla Schwarzenberga, prosazovaného tvrdě Mladou frontou Dnes, především Martinem Komárkem (vydavatelem MfD je mediální sklupina MAFRA, patřící německému holdingu Rheinisch-Bergische Druckerei und Verlagsgesellschaft mbH.).
Jiný, zatím neúspěšný prezidentský kandidát, vyřazený ministerstvem vnitra, Tomio Okamur ve svém „novoročním projevu“, který zveřejnil na svém blogu, je konkrétnější: v letošním roce se podle něj stále silněji začnou ozývat občané a budou se hlásit o svoje nezadatelné právo ve své zemi si svobodně vládnout. Okamura tvrdí, že stávající politický systém se ukázal jako absolutně neschopný řešit zásadní problémy naší země a nikdo z normálních lidí mu už nevěří.
Jinými slovy, demokratický systém, který vystřídal v roce 1989 komunistickou diktaturu, se přežil, je třeba nastolit systém jiný. Systém, ve kterém si podle Okamury budou vládnout normální lidé. Jednotkou normálnosti zřejmě bude míra podpory Tomio Okamury. Politickou stranu k tomu potřebovat nebude, postačí Výbor obecného blaha (hlavní nástroj jakobínského teroru v dobách francouzské revoluce), anebo jen skromné, docela obyčejné uliční výbory.
Potěš nás pánbůh.
Ivan Bednář
