O názvech jihočeských

Dneska nic o politice. Bude to o Jižních Čechách. O kraji, po staletí spravovaným pracovitými  lidmi, v souladu s nároky přírody, jak se praví v turistické příručce. „Růže, pětilistá růže kyne ti odevšad a jdi kam jen libo, všude ti vstupuje na oči,“ píše o Jižních Čechách ve své knize Z našich a cizích vlastí první ředitel Národního divadla (1883 – 1900) F. A. Šubert.  

Nejteplejším dnem (pátek 26. 8.) se léto překlopilo do poslední třetiny a děti se pomalu chystají do školy. Já jsem letní čas trávil na chalupě poblíž zámku Červená Lhota, okres Jindřichův Hradec, a do školy zaplať Pánbůh (nebo bohužel?) už nemusím.

Mám Jižní Čechy rád. Není divu, celé dětství jsem, tak jako spousta jiných dětí, trávil prázdniny na chatě u známých. Ve vorařské vesnici jménem Purkarec. Vorařská byla proto, že v dobách plavení dříví po Vltavě měli voraři právě v Purkarci zastávku a nocovali tam. Chlapi uvázali vory u velkých železných kruhů a šli do hospody. My děti jsme běhali po šplouchajících kmenech od začátku řetězce vorů na konec a zpátky.

Druhý den chlapi odvázali vory, otevřela se šlajsna a s pánembohem.

Dnes už podstatná část Purkarce neexistuje, zaplavila ho Hněvkovická přehrada, která dodává vodu na chlazení Temelína. Zbyla jen část vesnice nahoře na kopci, kde stojí kostelík a také vorařské muzeum.

Láska k Jižním Čechám mi ale zůstala. A při výletech obdivuji jména jiných jihočeských vesnic v okolí.

Některá zdůrazňují, že jsme v ryzí přírodě jako Višňová, Hrachoviště nebo Zahrádky. Hodně zima asi muselo být vždycky v obci Studená.

Jiná jména hovoří o tom, že v Jižních Čechách odjakživa žili dobří křesťané. Vesnice jménem Mnich je v okolí dokonce dvakrát. A také Světce. Kostelní Vydří.

Nic se ale nemá přehánět, ani zbožnost ne. A tak se na jindřichohradecku vyskytují také Hříšice.

Pro obdivovatele ženské krásy je jistě potěšením žít ve vesnici s názvem Dívčí Kopy nebo Panenská Dubenka. A na všechny ty lepé děvy dohlíží Babín.

Pomíjivost lidského života připomínají Hroby. Zlověstně znějí vesnice Křeč, Klec či Katov. Starším pánům se jistě budou líbit Pleše. Zlomyslným lidem zase Hatín. Lenoši si mohou pohovět v Županovicích.

A pak jsou tady Radouně.

Kostelní (o té hovoří již listina z roku 1296, která vesnici latinsky nazývá Raduna magna). Ještě starší je Dolní (z roku 1294) a mladší Horní (1434) Radouň. Prameny z roku 1487 ji nazývají Hornj Raduní. Roku 1528 pak Raduni Hořejší, 1564 Hornj Radaun. Roku 1790 dostává obec dvojjazyčný název Ober Radaun, Hornj Radaun.

A to jsme ještě zapomněli na Okrouhlou Radouň (1389).

Radouní  jako máku. Malým klonem je Radouňka.

A taky je tady spousta obcí s tajuplnými názvy, připomínající dávné keltské (a později německé) předky. Hospříz, Rapšach, Ponědraž, Kunžak, Drunče, Kačlehy…. Frahelž s rybníky Rod, Víra, Láska, Naděje.

Z těch opojných názvů se člověku pomalu motá hlava. Tak už jsem tedy zticha. Jako pěna. Horní a Dolní. Mezi Jindřichovým Hradcem a Bystřicí.

Z názvů vesnic jindřichohradeckého okresu vybral Ivan Bednář