My na to máme

Já na to mám, zpívala kdysi skupina Natural. Písnička se později stala známější v podání skupiny Maxim Turbulenc. Je známou věcí, že Poslanecká sněmovna patří dlouhodobě k nejméně důvěryhodným orgánům státní správy. Lži, sex a video, to byl kdysi italský film. V této erotické komedii byl nezvyklý vztah tří titulních postav odhalován skrze sex, lži a video s doutnající smyslností a kousavým humorem. Lži, sex a podvody, to je naše současná dolní komora.

Francie dnes (neděle 10. června) odstartuje první kolo parlamentních voleb, které podle průzkumů pravděpodobně vyhraje levice. Vem to čert, to je problém Francouzů.

Ale je třeba si uvědomit, že Francie je členskou zemí Severoatlantické aliance, byť z ní kdysi na kratší dobu vystoupila, že je také jedním ze zakládajících členů Evropské unie. Dále je Francie jedním ze zakládajících členů Spojených národů. Je jedním z pěti stálých členů Rady bezúpečnosti OSN s právem veta, jednou z osmi uznaných nukleárních mocností a členem sdružení sedmi nejvyspělejších států světa a Ruska - G 8. Spolu se Spojeným královstvím je Francie jedinou doposud existující koloniální velmocí.

No, klobouk dolů. Jde o velice váženou a úctyhodnou zem, která je s počtem téměř 63 milionů je dvacátou zemí na světě.

Proč tyto známé věci uvádím? Jednoduše kvůli  porovnání Francie s Českou republikou.

Francouzské Národní shromáždění (naše Poslanecká sněmovna) má 577 poslanců, včetně zámořských oblastí. Zatímco Česká republika s počtem 10 milionů obyvatel má poslanců 200, bez zámořských departementů.

Tady pak už jsou počty velmi jednoduché. Když vydělíte 63 milionů obyvatel počtem 577 poslanců dostanete částku 109 185, čili jeden poslanec připadá na téměř 110 000 obyvatel.

Když ale vydělíte 10 milionů obyvatel počtem 200 poslanců, dostanete částku 50 000, čili jeden poslanec připadá na počet obyvatel o více než polovinu menší než ve Francii. Kdybychom postupovali přísně v této matematické logice, musela by se naše dolní komora smrsknout na 100 poslanců. Řekněme na 101 poslance, aby byl zachován dnes neexistující lichý počet.

Možná by to přispělo k zastavení poklesu popularity Poslanecké sněmovny, která je otřesena po nedávných skandálech nepravomocně odsouzených poslanců Víta Bárty, Jaroslava Škárky, Kristýny Kočí a trestně stíhaného Davida Ratha.

My na to ale máme, my si svých dvě stě poslanců udržíme.

Druhou věcí, která by mohla vrátit sněmovně ztracenou oblíbenost, by dle mně bylo zavedení věkové hranice pro volbu poslance. Jako je tomu v Senátu. 40 let.

Ze sněmovny by zmizely obskurní blondýna Kristína Kočí, mudrlanstky pózující Karolína Peake, ale konce konců i veřejné rozpočty drancující David Rath či poblouzněná komunistka Kateřina Konečná a další. Ale i dříve – Jakubková se Zubovou, které pomohly shodit vládu uprostřed našeho předsednictví Evropské unii. Či biomasa Kateřina Jacques, která se do sněmovny doslova prorvala díky zinscenované bitce s nic netušícím strážníkem.

Tedy méně (je někdy více) a zkušenost (místo touhy po moci a majetku).

Vám by se to nelíbilo? Mně ano.

Ivan Bednář