My jsme si to nevymysleli

Všichni si pamatujeme fronty nespokojených řidičů po zavedení registru vozidel. Všichni si pamatujeme zoufalé nářky osob, kterým stát nevyplatil sociální dávky, protože nebyl schopen zvládnout zavedení tzv. eskaret. Sotva se situace trochu uklidnila (registr vozidel omezeně funguje, sice pomaleji než ten dřívější, a stále s problémy, nicméně funguje), eskarty nejsou povinné, jenom dobrovolné, začíná  kolabovat další registr. Není zdaleka tak středem pozornosti jako tomu bylo v případě zmíněných registrů. Dotýká se totiž menšího počtu lidí, podle odhadu asi tak dvaceti tisíc. Život jim ale otravuje úplně stejně.

Zatímco se v novinách perou kandidáti na prezidenta, člověk se musí potýkat se všedními starostmi. Jsem drobným výrobcem elektrické energie z fotovoltaických panelů. Na střechu stodoly jsem umístil dvacet panelů s tím, že ulevím rodinnému rozpočtu při pobytech na chalupě, a že přebytky prodám do sítě EONu, který operuje v Jižních Čechách. V roce 2009 jsem získal licenci od státního Energetického úřadu a uzavřel smlouvu s EONem. Tři roky vše fungovalo normálně. Sluníčko vyrobilo energii, něco jsem spotřeboval sám, něco jsem dodal EONu. Jednou za čtvrt roku jsem EONu vystavil fakturu za přebytečnou elektřinu a EON mi ji proplatil. Nic víc, nic míň.

Jenomže čert nikdy nespí a jak známo, kam nemůže, tam nastrčí bábu. V mém případě se bába jmenuje se OTE.Tato akciová společnost, vlastněná stoprocentně státem, je, zjednodušeně řečeno, operátor trhu s elektřinou na základě licence udělené jinou státní institucí - Energetickým regulačním úřadem. Na základě zákona č. 165/2012 Sb. je od 1. ledna 2013 tato společnost zodpovědná za evidenci všech výrobních zdrojů s nárokem na podporu, výplatu podpory formou zeleného bonusu výrobcům elektřiny a výplatu provozní podpory výrobcům tepla, kterým vzniká podle uvedeného zákona na ni nárok.

A tuto akciovku stát strčil mezi EON a mě. Smlouvy s EONem stát direktivně zrušil (!!), a nařídil mi, že musím uzavřít novou smlouvu s OTE. Což o to, uzavřít smlouvu bych asi dokázal, háček spočíval v tom, že se u OTE musím nejdříve zaregistrovat.

Abych se mohl zaregistrovat, musím si stáhnout z internetu žádost (budiž) a vyplnit ji (budiž). Jenomže, abych žádost mohl odeslat (ne poštou či osobně doručit, pouze po internetu), musím získat elektronický podpis. Získat elektronický podpis není pro starší osobu zcela jednoduché (pro mladou generaci to nejspíš nic není), ale na podruhé se mi to povedlo. Ale za získání elektronického podpisu se už platí.

Myslel jsem si, že mám vyhráno, leč omyl. Vyplnil jsem žádost, kliknul na odeslat, kliknul na podepsat a ouha – chyba hlásila, že spojení není možné. Opakoval jsem asi desetkrát a rozhodl se volat na telefonní číslo, na kterém OTE nabízí pomoc. Zkrátím to – volal jsem 14 dní, nikdy jsem se nedovolal!

Tak jsem se vypravil do budovy OTE v Praze v Karlíně osobně. Snad mi poradí. Omyl. Dvě babky v recepci mi sdělili, že OTE komunikuje pouze přes call centrum nebo přes internet. I teď to zkrátím – nebavili se se mnou. Řekli mi, že oni si to nevymysleli a že je nás skoro dvacet tisíc, tak proč se divím, že se nemohu dovolat. Když jsem jim sdělil, že mě nezajímá kolik nás je, že by měli zařídit, aby se člověk dovolal, když už to má nařízeno, tak mi řekli, že na všem vždycky něco je, a že oni mají kvůli mně dražší elektřinu! Bum!!!

Der Teufel soll den Kerl buserieren ….. praví se ve Švejkovi.

Co bude dál – nevím. Vím jen, že státní zpráva funguje mizerně a občany buzeruje čím dál víc. To, co funguje ruší a není schopen zajistit, aby fungovalo bez problémů to, co místo rušeného zavádí.

K čertu s takovou státní správou.    

Ivan Bednář