Moták Petr Miller

Někdy používám přirovnání, podle kterého jsou lidé, neschopní formulovat jednoduchou myšlenku a zamotávající se do vlastních nesmyslů „motáci.“ Tuhle přezdívku jsem používal již dávno před tím, než se objevili „skuteční motáci“ z Bradavic. Ale původ jejich jména je podobný. Motáci v Harry Potterovských ságách jsou lidé sice kouzelnického původu, nemají ale žádné magické schopnosti. Objevují se jen občas a jsou častým terčem posměchu. Jeden z takových „motáků“ se ve středu 27. července 2011 objevil na stránkách MfD v rozhovoru s Barborou Tachecí. Jmenuje se Petr Miller, první polistopadový ministr práce a sociálních věcí.

Takovou snůšku nesmyslů aby člověk pohledal. Někdejší kovák, který kdysi přivedl na Václavské náměstí dělníky z ČKD, dnes volí komunisty. Nevidí v tom nic divného, protože se podle něj dnes „celá Evropa socializuje.“ Komunisté prý přinášejí něco, co je pořád v podvědomí lidí.

No, bohužel. Je to v nás jak v koze. Ta představa, že lze vytvořit spravedlivý sociální řád, ve kterém bude každý pracovat podle svých možností, a konzumovat podle svých potřeb, má i po krachu všech minulých komunistických experimentů (Rusko, Kampučija, severní Korea, Kuba apod.) u nás stále ještě cca 13% voličů.

Že se za komunistů střílelo na hranicích po lidech, kteří chtěli žít ve svobodném světě, podle Millera nic neznamená. Ti kluci na čáře za to nemohli. O těch, kteří jim to nařizovali, Miller nemluví. Mohli za to Rusové, přesněji „hegemonie moci, kterou šířila po Evropě ruská vláda.“ My nic, my muzikanti. Kdyby nebylo Ruska, museli bychom si ho vymyslet, abych parafrázovat letitý výrok Františka Palackého.

Podle Millera ani Hitler nechtěl „všechny takový koncentráky.“ Mohli za to ti „další kolem, co to chtěli přivézt k dokonalosti a byli třeba horší než ten Hitler.“

Jistě, Hitler chtěl jen tábory, kde by byli lidé šťastní. Kde by pracovali podle svých schopností, a brali si jen to, co potřebují. Arbeit macht frei. Jenomže díky těm kolem se to nějak zvrtlo. U nás to taky zavinili ti kolem. Že byli sami komunisty, to už Miller nepřipouští.

Komunistické zločiny z padesátých let bagatelizuje Miller srovnáním s církvi. Ta má za sebou taky tisíce mrtvých. Trochu mi připomněl někdejšího komunistického šéfa přes zahraniční politiku Vasila Bil´aka, kterého mistr krejčovský po Bil´akově vyučení doporučoval „nepúšťat na saka!“. Bil´ak někdy v sedmdesátých letech poskytl rozhovor Rudému právu o vztazích mezi Československou socialistickou republikou a Vatikánem. „Nezapomeňte, že oni (myšleno církev – I.B.) nám upálili Husa,“ děl soudruh Bil´ak a Vatikán měl po žížalkách. Ostatně smlouva s Vatikánem není podepsána dodnes, a to už ani Československá, ani zaplať pánbůh socialistická, republika neexistuje.

V roce 1994 prý Millerovi někteří američtí kongresmani nabízeli peníze, aby založil „Ústav, který by dokázal oponovat té tvrdě proklamované pravicové politice Václava Klause.“ Nezaložil. I když se o to prý Miller za pomoci Richarda Falbra (krycí jméno Farkaš), který se dnes ve volném čase se věnuje ornitologii a včelařství, snažil. Asi jim ti kongresmani nakonec ty peníze nedali.

V roce 2005 Millera udělal tehdejší ministr kultury Vítězslav Jandák (ČSSD) ředitelem lidských zdrojů ministerstva kultury. Tehdy Miller patřil údajně k těm, kdo prováděli na ministerstvu výrazné personální změny, lidově řečeno sociálně demokratické čistky. Millera odvolal až  Jandákův nástupce Martin Štěpánek.

V květnu 2010  se kovák Miller ucházel o vedení České filharmonie. Asi ho nominovali futuristé, ti také měli zálibu v technice.

Perlička na závěr:  Miller říká, že volí komunisty, protože „v dohledné době nedostanou tolik hlasů, aby mohli realizovat ty své výplody.“ (!!!!) A tak mu nějaká funkce od komunistů patrně nekyne. Proto by současně byl rád, kdyby mu nějakou vysokou funkci nabídla sociální demokracie.

„Být řadovým členem by mě nebavilo,“ říká Miller.

Umíte si představit většího motáka? Já teda ne.

Ivan Bednář