Loupež za bílého dne na pokračování

Bitka lékařů, či lépe řečeno odborářů z LOKu, s ministrem zdravotnictví zcela zastínila jinou zprávu. Český stát  bude muset podle rozhodnutí pařížského arbitrážního soudu zaplatit ČSOB 1,7 miliardy korun, plus tzv. příslušenství. Není to ale první prohraná arbitráž v tomto případě.

Jak k tomu došlo?

V roce 1998 schválila vláda prodej IPB japonské společnosti Nomura za 3 mld. Kč. Předseda vlády Josef Tošovský (nezávislý odborník a bývalý komunistický špion s krycím jménem TOS), ministr financí Ivan Pilip (Unie svobody).

Josef Tošovský se stal v roce 1993 prvním guvernérem České národní banky (ČNB). V této funkci působil 30. listopadu 2000. Podle životopisu zveřejněného ve WIKIPEDII se zasloužil o rozprodání zlatého pokladu České republiky, a to včetně zlatých mincí.

V červnu 2000 již opět guvernér ČNB Josef Tošovský informoval premiére Miloše Zemana o vyhrocené situaci v IPB. Nebylo to poprvé. Vláda vážně zkoumala možnost uvalení nucené správy na IPB již na přelomu let 1997/1998.

Místopředsedou vlády a ministrem financí v Zemanově vládě byl někdejší komunista Pavel Mertlík, Zemanův fámulus z Prognostického ústavu.

Za Mertlíka se uskutečnila privatizace České spořitelny, která proběhla prakticky bez veřejné soutěže s velmi pochybným výnosem a vysokými náklady na vyvedení špatných úvěrů a poskytnutí státních záruk. Naopak neprosadil svou variantu privatizace energetických distribučních společností, kde stát ztratil svou majoritu. Nepodařilo se mu oddělit v rámci privatizace elektroenergetiky distribuci od výrobce energie. Nepodařil se ani větší pokrok při privatizaci Transgasu, a nedošlo k transformování této společnosti na akciovou společnost.

Do nebe volající bylo jeho podivné účinkování kolem poskytnutí státních záruk při naprosto nestandardním prodeji IPB Nomuře.

V roce 2001 musel Mertlík ministerské křeslo opustit (spekulovalo se tehdy o tom, že se provalila jeho mnohamilióná odměna právě od Nomury),  a do ministerského křesla se vedral Bohuslav Sobotka.

Pak byl předsedou vlády Stanislav Gross (srpen 2004-duben 2005(pochybný titul JUDr. na plzeňské universitě, půjčky od strýce Vika, podezřelé podnikání jeho manželky, osmdesátimiliónový vejvar při prodeji akcií Moravie Energ atd.), po něm převzal kormidlo Jiří Paroubek (duben 2005 – srpen 2006, dámy a pánové, kdo z vás to má!). Ministrem financí byl stále Bohuslav Sobotka (2004 – 2006), který si za Paroubka k ministerskému křeslu přibral i křeslo místopředsedy vlády

V roce 2000 převedla Zemanova vláda chřadnoucí IPB z vlastnictví Nomury na, do té doby velikostí nepříliš významnou, ČSOB. Vpád policejního komanda, převzetí IPB a její následný prodej ČSOB za 1 Kč (!!!) nazval tehdejší předseda Poslanecké sněmovny  Václav Klaus „loupeží za bílého dne“. Nomura se nedala a v roce 2006  stát prohrál arbitráž  a po dohodě ji nakonec vyplatil Nomuře 3,6 mld. korun. Výsledný zisk z prodeje IPB Nomuře byl tak mínus 600 miliónů Kč.

ČSOB se díky akvizici IPB a státním garancím vyšvihla mezi největší bankovní skupiny v zemi. Když v roce 1999 kupovala belgická KBC od státu dvoutřetinový podíl v ČSOB, zaplatila za něj 40 miliard. Dnes má banka hodnotu kolem 185 miliard korun.

V rámci procesu sanace IPB převedla ČSPB na Českou konsolidační agenturu (ČKA) v roce 2002 mimo jiné pohledávku bývalé IPB vůči společnosti J. Ring ve výši 1,7 mld. Kč. ČKA však tuto pohledávku v roce 2005 ČSOB vrátila s odůvodněním, že banka pohledávku znehodnotila sama svým špatným postupem a nemá na peníze za ni nárok. ČSOB s tím nesouhlasila a obrátila se na ministerstvo financí, aby ztrátu, způsobenou podle jejího názoru špatným hospodařením IPB, uhradilo ono. MF (stále byl předsedou vlády S. Gross a ministrem financí B. Sobotka) peníze vyplatit nechtělo.

Banka se proto v roce 2007 obrátila na arbitry v Paříži, aby spor rozhodli oni.

Garance zjednodušeně fungovaly tak, že ČSOB mohla z portfolia IPB vybrat špatně splácené a problematické úvěry a převést je za plnou cenu na stát (!!). Ten je pak s velkou ztrátou prodával dál. Odhaduje se, že stát za IPB zaplatil až 170 miliard korun

Nyní bude muset ministerstvo financí zaplatit další 1,7 mld. Kč. A úroky, které jistě nebudou malé.

Tak to je zpráva, která v současném doktorském vření zapadla.

Nevím, jestli si sociální demokracie objednala rebelii doktorů právě na tuto dobu. Ale vím, že se jí to zatraceně hodí. A nezastře to ani Rathovo hulvátství, ani Sobotkova úlisnost či Haškovo chytračení. Odpovědnost ČSSD za katastrofální stav českých financí je zcela zřejmá. Špatná rozhodnutí socialistických vlád nás hned tak pronásledovat nepřestanou! Obří státní dluh, vyrobený jejich vládami, budeme muset zaplatit, chtě nechtě, my všichni. A teď sáhneme do peněženek znova.

Ivan Bednář