Konec světa se blíží

Stále silněji mám pocit, že žiji ve světě, který se zbláznil.“Zastavte svět, chci vystoupit,“ četl jsem kdysi v nějakém sci-fi příběhu, jehož název jsem dávno zapomněl. Mystifikující Kalousek, povykující šéfredaktoři, vojenské komando v televizi, feministky, homosexuálové, Romové, AIDS, důchodová reforma. Společnost neschopná zvolit si nějaké normální politiky. Často v naší hospodě v legraci odpovídám na otázku, co je nového, že bude brzy konec světa. Ale on už to vážně přestává pomalu být žert. Konec světa se asi skutečně blíží. Je jenom otázka, jakou formu bohové zvolí.

Osobně si myslím, že to bude nejspíš potopa.

Potopa je světová katastrofa, popsaná v první Mojžíšově knize (kap.6 až 9).. Když se Bůh rozhodl vyhladit ze světa vše živé pro jeho špatnost a zkaženost, našel zalíbení ve spravedlivém Noemovi, kterému poručil, aby si postavil archu. Po opadnutí vod se prý ocitla Noemova archa na hoře Ararat.

Mojžíšův příběh je však jenom jednou z nejmladších pověstí o potopě světa, která zřejmě vychází z babylónského Eposu o Gilgamešovi (datován do 12. stol. př. n. l).

Proslulá je rovněž asyrská verze z Aššurbanipalovy knihovny v Ninive (datována do 7. stol. př. n. l.), která je starozákonní verzi až nápadně podobná! Utanapištim také buduje loď, která ho uchrání před velkou potopou. Osádka lodi pak přistává u hory Nisir.

Mýtus o potopě světa se v mezopotamské tradici dochoval také jako součást eposu o Atrachasísovi (kolem r. 1 630 př. n. l.), kterého chtěl bůh Enki uchránit před všeobecnou zkázou a tak ho upozornil, že lidstvo bude potrestáno velkou potopou, protože tropí hluk a ruší bohy (!!!). Atrachasís pak vystavěl velkou loď, ve které se zachránil.

Úplně nejstarší verze příběhu o potopě světa zřejmě pochází z 26. stol. př.n.l. a jediný zachráněný je Ziusudra.

I v Evropě nacházíme příběhy o potopě. V řecké mytologii řecké (asi 8. stol.př.n.l.) se Zeus rozhodl, že zničí znesvářené a demoralizované lidstvo potopou. Ale bůh Prométheus chtěl zachránit svého syna Deukalióna a jeho ženu Pyrrhu a tak je včas varoval a poradil jim, jak mají zbudovat velkou loď, na které se mohou zachránit. A skutečně, po devíti dnech bouře přistává jejich loď u jedné hory v Thessálii (Parnas).

V indických bráhmánách (10. až 8. stol. př.n.l.) zase najdeme příběh o praotci lidstva Manuovi, ten jednoho dne chytil malou rybku, která ho prosila, aby jí daroval život .Manu ji hodil do moře a za odměnu dostal loď a radu: “Vstup na loď s párem ode všech živých tvorů a vezmi semena všech rostlin. Přijde potopa.” Manu si vezme radu rybky, která je vlastně avatárem (pozemským vtělením) boha Višnua, k srdci a po potopě stvoří ženu Idu.

Mýtus o potopě světa se však zachoval i v mytologiích jiných národů. Objevuje se v Polynésii, ale také v mytologii starých Mayů.

Loď na kopci byla kdysi předmětem i jedné z předscén Wericha s Horníčkem. „Všichni se mu smáli,“ říkal Werich, „stavět loď na kopci, taková blbost! Noe!“ Dialog pokračoval Horníčkovou otázkou „No a?“

„Ne no a,“ hrál si se slovy Werich „No e!“

„Já se ptám, co to toho No a napadlo,“ pokračoval Horníček a lidé se popadali za břicho, jak se smáli.

Když jsem viděl v televizních záběrech z japonské prefektury Mijagi velkou námořní loď na střechách domů, tak mi moc do smíchu nebylo.Plovoucí auta, hořící rafinérie, výbuch v jaderné elektrárně, zmar. Loď na střeše.

No a? Titanic se potápí a na palubě se tančí.

Ivan Bednář