Komu prospěje vzkříšení politruků?

Vznikající koalice hýří absurdními nápady. Tak zvaný lex Babiš (služební zákon) má umožnit prezidentu Zemanovi jmenovat do funkce ministra, který nemá negativní lustrační osvědčení (Andrej Babiš). Nyní přišla koalice s představou, že na ministerstvech budou dva druhy náměstků – politický a odborný. Odborný náměstek vyhovuje požadavku služebního zákona (měl by to být odpolitizovaný odborník, vybraný výběrovým řízením, odpovídající za odbornou část práce ministerstva). Politický náměstek by pak byl na ministerstvo dosazený politickou stranou, která nemá příslušného ministra. Vládní koalice to chce zapracovat do služebního zákona při jeho dalším projednávání ve Sněmovně

Prakticky tak budou ve vedení ministerstev dva typy náměstků. Jedni, tak zvaní političtí, kteří se budou moci změnit při výměně vlády, a druzí, takzvaní odborní, kteří budou odpovídat za chod ministerské sekce a budou podléhat služebnímu zákonu.

Chcete hádat, který z náměstků bude mít větší vliv a rozhodovací pravomoc? Chcete hádat, komu poleze do zadku víc ustrašený úředník, strachující se o svojí budoucnost? Politickému komisaři nebo odborníkovi bez vlivu na ministra? Myslím, že je to zbytečné.

Celé to připomíná minulost nepříliš vzdálenou. A odpovídá to trendu opětovné „sovětizace“ našeho státu. Funkce politického komisaře neboli politruka již existovala. V Rudé armádě to byl zástupce velitele útvaru pro politickou práci. Byl to důstojník (zpravidla nevoják), který dozíral na celou jednotku, včetně jejího velitele. Měl právo zrušit jakýkoliv rozkaz velitele jednotky, popřípadě jej zastřelit, pokud by dospěl k názoru, že zradil nebo že nebojuje s dostatečným nadšením. Často se jednalo o politicky uvědomělé, ale po vojenské stránce zcela nezkušené (mnohdy i naprosto neschopné) jedince.

Dvojkolejnost v rozhodování měla velice negativní vliv na bojeschopnost a výkony sovětských vojáků. Během tzv. Zimní války (válka mezi SSSR a Finskem 1939-1940) a Velké vlastenecké války (válka mezi SSSR a Německem 1941-1945) byl destruktivní vliv politických komisařů na řízení bojových operací již natolik zjevný, že samotný Stalin rozhodl o jeho radikálním omezení.

Nicméně funkce politruka existovala i po roce 1945.V armádě socialistického Československa se tato funkce jmenovala ZVP (zástupce velitele pro věci politické). Formálně byla zrušena až po roce 1989.

Podobnou praxi chce nyní oživit koalice na jednotlivých ministerstvech. Skandální služební zákona, který rozděluje ministry vlády na ministry první a druhé kategorie, otevírá dveře pro obsazování dalších a dalších estébáků do čela jednotlivých ministerstev. Jedni mít lustrační osvědčení musí, např. kandidát na ministra kultury Daniel Herman, druzí nikoliv např. kandidát na místopředsedu vlády a ministra financí Andrej Babiš.

Jak uvedl na tiskové konferenci Daniel Herman, byl požádán budoucím premiérem Bohuslavem Sobotkou, aby negativní lustrační osvědčení předložil. Bývalý katolický kněz, sekretář kardinála Miloslava Vlka, mluvčí České biskupské konference, ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů „lustrák“ míti musí, bývalý důvěrník StB, později agent s krycím jménem Bureš, „lustrák“ míti nemusí. Ba, se svým životopisem ani míti nemůže. Přesto budou oba sedět v jedné vládě.

To jsme se dočkali věcí, což?  Pod pláštíkem líbivých hesel o tom, že krást se nemá, tady probíhá zcela brutální útok na demokratické zákony naší republiky. A jak se zdá, ani nám to příliš nevadí. Vzpamatujeme se včas?  

Ivan Bednář