Kladivo na čarodějnice Dnes?

V Českých Budějovicích vystavili o víkendu vzácné staré tisky. Mimo jiných také originál knihy Kladivo na čarodějnice. Mnozí z nás si při vyslovení tohoto názvu vybaví Vávrův film o čarodějnických procesech, bedlivější si připomenou, že film vznikl podle stejnojmenného románu Václava Kaplického, který byl napsán na základě skutečné historické události.

Na panství Velké Losiny se stará žebračka Maryna Schuchová chystala odnést hostii získanou v kostele bohaté sousedce, které nedojila kráva. Žebračka byla uvržena do vězení a obviněna z čarodějnictví. Na panství přijel inkviziční expert soudce Boblig z Edelstadtu. Během krátké doby se mu podařilo uvěznit mnoho lidí, kteří se nakonec k čarodějnictví po vyčerpávajících výsleších přiznali, přestože obvinění bylo nespravedlivé. Když byly procesy zastaveny, Boblig zmizel, mezi lidmi se říkalo, že ho odnesl sám ďábel.

Dominikáni Heinrich Kramer a Jakob Sprenger  vydali v roce 1486 poprvé vydali  knihu Malleus maleficarum (česky Kladivo na čarodějnice). Kniha sice nikdy nepředstavovala oficiální učení katolické církve, nicméně spustila obludnou sérii procesů, končících upálením nevinných žen. Podle Kladiva pocházela moc čarodějnice ze soulože s mužským démonem, jímž byl incubus; čaroděje s ženským démonem, jíž byla succubus; čarodějnice byly autory Kladiva na čarodějnice považovány za pozemské zástupce knížete zla.

Podle sociologů souvisela masovost procesů s tehdejší proměnou vesnice. Už to nebyla skupina navzájem na sobě závislých lidí, nýbrž společenství individualit, které svůj individuální neúspěch připisovaly nečistým silám. Každá čarodějnice svým sloužením magickým silám dostávala ku pomoci démona, který mohl měnit podoby, a za své služby sál čarodějnici krev z hlavního poznávacího znamení čarodějnického znaménka (stigmatu).

Mezi lidmi se pod vlivem této knihy nebývale rozšířilo udavačství, vyšetřovací proces byl ovlivňován pomocí mučení. Vyšetřování se dělo podle obecně zažitých schémat, která nepřipouštěla zhodnocení jednotlivých případů. Ke slovu se dostaly také zkoušky čarodějnice (jehlou, koupel čarodějnic) a také prostředky přízně (podplácení).

Samotný soudní proces tak byl zcela překroucen.

Nepřipomíná vám to něco? Hony na čarodějnice dnes? Ono to tak k smíchu není.

O udavačství, které se v poslední době nebývale rozšířilo, není třeba pochybovat. Odposlech, tajné nahrávky, videozáznamy činí z našeho normálního života peklo. Každý podnikatel je automaticky označován za lobbistu, lobbista za kmotra.

Prostřednictvím nejrůznějších štěnic v ložnicích a koupelnách pátrají moderní Bobligové po čarodějnickém stigmatu na tělech svých obětí.

Mučení se provádí prostřednictvím médií. Z televizních redaktorů, kteří by měli přinášet objektivní zpravodajství, se stali inkviziční vyšetřovatelé. Na určité vybrané oběti útočí stupidními otázkami a snaží se svou oběť přivést k přiznání jejího nekalého počínání. Objektivní zpravodajství je tak zcela překrouceno. Veřejnoprávní televize v troskách.

O podplácení není třeba mluvit, Je prý hojně rozšířené i mezi samotnými novináři, které nejvíc zajímá, kolik který politik měsíčně bere. O svých gáží cudně mlčí. Přitom jsou, stejně jako ti politici, placeni z našich daní, neboť co jiného je měsíční televizní poplatek než jistou formou přímé daně.

Jakoby se svět za těch pět set let vůbec neměnil, mění se jen technické prostředky.

Jistý spisovatel v dobách NDR Gert Prokop sepsal sérii sci-fi detektivních příběhů, odehrávajících se v 21. století. Trpasličí vyšetřovatel Timothy Truckle je velmi oblíben v nejvyšších společenských vrstvách, jelikož má k dispozici ve svém bytě naprosto neodposlouchávatelnou  místnost, které říká mauzoleum. Zatímco vyšetřuje zlodějny buržoustů, pracuje pro podzemí, které bojuje s kapitalistickým světem a hájí práva dělníků. Kapitalismus změnil svět v naprosto neobyvatelnou část zeměkoule, kde lidé trpí nedostatekem všeho, zatímco v té druhé půlce světa (socialistické) žijí lidé ve společenském ráji, obklopeni pohodlím a čistou přírodou..

Bobliga prý odnesl čert, Gert Prokop pět let po pádu berlínské zdi spáchal sebevraždu.

Co ale s těmi dnešními inkvizitory?

Ivan Bednář