Jsme Výmarská republika? Nebo antický Řím?

Ve všeobecném jásotu nad prvním přímo zvoleným prezidentem a nad skutečností, že Poslanecká sněmovna spáchala sebevraždu v přímém přenosu, se ztrácejí historické paralely. Možná, že osudové rozpuštění poslanecké sněmovny bylo stejnou politickou chybou, jako byla demise nekomunistických ministrů v Gottwaldově vládě v únoru 1948.

Neschopnost demokratických politických stran utvořit stabilní vládní koalici v někdejší Výmarské republice donutila kdysi prezidenta Hindenburga jmenovat v březnu 1930 kancléřem Heinricha Brüninga. Ten vládl od léta 1930 pomocí nouzových nařízení tohoto stařičkého polního maršála. Poté, co se ve volbách do Říšského sněmu 14. září 1930 stali nacionální socialisté (NSDAP) druhou nejsilnější stranou, zaujala sociální demokracie (SPD), stále ještě nejsilnější strana, pozici tolerování Brüningova kabinetu. Hitler tak mohl své hnutí prezentovat jako jedinou lidovou alternativu a apeloval hlavně na všeobecně rozšířený odpor k parlamentní demokracii.

Zastavit hospodářskou krizi se ale Brüningovi nepodařilo. Následující kancléř Franz von Papen byl v roce 1932 jmenován kancléřem proti vůli vlastní strany (!). Úřad přijal, byť původně sliboval opak, což vedlo k jeho vyloučení z vlastní katolické strany Zentrum. Papen poté zahájil sbližování s NSDAP a v lednu 1933 pomohl ke jmenování Adolfa Hitlera říšským kancléřem.

To všechno jsou paralely, které děsí víc než to, zda bude Lívie Klausová velvyslankyní na Slovensku či zda si nechal Petr Nečas narůst plnovous. Lze si to spočítat na prstech jedné ruky. Levice, možná by bylo správnější říci prezident Miloš Zeman, dnes již zcela ovládá Senát Parlamentu ČR, kterému předsedá bývalý komunista Milan Štěch, ovládá i Ústavní soud, kterému předsedá bývalý komunista Pavel Rychetský, zcela v ruce má vládu, která neprošla žádnými volbami. Prezident Zeman zpochybnil rozhodnutí Nejvyššího soudu a prý v něj ztratil důvěru. Pokud ovládne po předčasných volbách i novou Poslaneckou sněmovnu, získá absolutní moc. A to je vždycky nebezpečné.

Britský historik Edward Gibbon (1737 – 1794) popsal ve svém díle "Úpadek a pád římské říše" hlavní příčiny úpadku někdejšího římského impéria. Důvody, které Gibbon uvádí, rezonují s dneškem. Zde jsou:
1.      Valná většina obyvatel preferuje zábavu před prací.
2.      Tradiční role otců jako živitelů rodiny je zpochybňována, množí se rozvrácené vztahy a svobodně žijící matky bez otců.
3.      Senioři jsou zanedbávání. Lidé pečují o domácí mazlíčky více než o svoje staré rodiče.
4.       Literatura a umění se stávají bezduchými. Vytváří se planá zábava za každou cenu. Takzvaná umělecká díla jsou ošklivá, nevkusná, nic neříkající, ale přesto za ně bohatí zaplatí horentní sumy.
5.      Čestná vojenská služba vlasti je odmítána, zpochybňována, vysmívána a posléze zákonem zrušena. Armádu tvoří nájemní žoldnéři.
6.       Lidé pilně pracující jsou zesměšňováni a jako vzor se staví prázdní pokrytci, populisté, pochybní umělci a takzvané celebrity.
7.      Daňové zatížení obyvatelstva stále roste a stát přerozděluje neúměrně vysoké částky. Lidé se nebojí nepracovat, protože stát se o ně vždy nějak postará.
8.      Úroveň vzdělání rapidně klesá.
9.      Státní dluh roste do nikdy nesplatitelné výše.
10.   Přestává se vyrábět a pěstovat, protože výroba doma je moc drahá a potraviny a výrobky se dovážejí ze satelitních zemí.
11.   Kdo se dostal do pozice, kde může ze státního krást, většinou tak činí. Postižitelnost těchto zločinů je velmi malá.
12.   Početí a výchova dětí je vnímáno jako obtěžující a dětí se rodí stále méně.
13.   Léty osvědčené mechanizmy, chránící poctivé před podvodníky, náhle selhávají.
14.   Veřejné funkce se stávají předmětem kořisti, zisku, udělují se za úplatky, a kdo je získal, chce z nich kořistit, aby se mu vložený úplatek několikanásobně vrátil.
15.   Staletími předků prověřené hodnoty - jako je čest, smysl pro povinnost, zodpovědnost, nadšení pro práci, pro dobročinnost, zápal pro věci veřejné, jsou vysmívány a zesměšňovány.
16.   Šíří se cynismus.
17.   Šíří se plýtvání, nestřídmost, znevažování znalostí, dovednosti a poctivé práce.
18.   Do země přichází velké množství cizinců.
19.   Politikové nadbíhají iluzi, která si vynucuje zábavu a státní podpory (chléb a hry)
20.   Občané stále na všechno nadávají.

Jak říkával kdysi František Nepil v Českém rozhlase: Přeji vám dobré a ještě hezčí jitro.

Ivan Bednář