Jsme národem udavačů? Asi ano.

„Trestní právo je dobré považovat za poslední, krajní prostředek proti protiprávnímu jednání. Než se rozhodnete někoho „udat policii“, měli byste mít alespoň základní představu o tom, jestli dané jednání může být skutečně trestným činem a jestli opravdu chceme daného člověka vystavit trestnímu stíhání, případně odsouzení,“ píše se na internetovém serveru Občanská společnost.

Po trestním oznámení zahájí policejní orgány nebo vyšetřovatel shromažďování nezbytných podkladů a vysvětlení a zajišťování stop případného trestného činu. Pokud dojdou k závěru, že ke spáchání trestného činu nedošlo, je věc odložena.

Samo podání trestního oznámení v žádném případě neznamená, že dotyčná osoba se trestního jednání skutečně dopustila. Zjednodušeně řečeno, trestní oznámení můžete podat na kohokoliv a kdykoliv.

Teprve ve chvíli, kdy shromážděné důkazy nasvědčují tomu, že byl spáchán trestný čin a že jej spáchala konkrétní osoba, zahájí vyšetřovatel trestní stíhání a této osobě sdělí, že ji stíhá jako obviněnou z určitého trestného činu.

Ani toto ještě nemusí nic znamenat.

Teprve v průběhu dalšího vyšetřování se zjišťují všechny důležité okolnosti a shromažďují další důkazy. Po ukončení vyšetřování může vyšetřovatel rozhodnout  -

a.  o zastavení trestního stíhání;

b.  o postoupení věci jinému orgánu;

c.  o podání návrhu státnímu zástupci návrh na vypracování obžaloby. O podání obžaloby, tj. postavení před soud, rozhoduje výhradně státní zástupce!

O případné vině a následném trestu rozhoduje pak jedině soud.

Proč to tady tak obšírně popisuji?

Inu proto, že se v poslední době rozmohla zvláštní disciplína, a tou je právě podávání trestních oznámení.

Ministr financí Miroslav Kalousek podává trestní oznámení na Miloše Zemana a spol. (všichni vědí, že jde jenom o prázdné gesto), ministr dopravy Vít Bárta podává trestní oznámení na ústecké Ředitelství silnic a dálnic (sám ale dodává, že si myslí, že se nejspíš nic nevyšetří) , bývalá zastupitelka za SNK ED Ryšlinková (kdo si na ni vzpomene?) podala řadu trestních oznámení na pražský magistrát (nikdy se její udání nepotvrdila), Transparency International podává trestní oznámení na Milana Jančíka (co na tom, že se všechno už jednou vyšetřovalo před dvěma roky), občanské sdružení Arnika podá trestní oznámení na nějaký úřad kvůli vykácení starých topolů (nejspíš ohrožovaly bezpečnost kolemjdoucích), občanské sdružení Oživení podá trestní oznámení na pražský magistrát kvůli tomu, že dostatečně (podle nich) nezveřejňuje výši příjmů výše postavených úředníků co na tom, že to není povinností úřadu), kámen udá cihlu (je křehká, může způsobit zřícení stavby), cihla zedníka (má podezření, že šidí maltu).

Člověku by se z těch všech oznámení zatočila hlava.

A to je také asi smyslem této činnosti. Dostat se do novin, poplivat všechny kolem a vytvořit zdání, že společnost, ve které žijeme, je, mimo mě, jenom žumpa a stoka, plná odporných individuí. Trestního oznámení se totiž s chutí ujímají média a prezentují je jako hlavní zprávy na prvních stranách nebo na počátku pořadu.

A také – to je mnohem horší - jako hotovou věc. Na támhle toho bylo podáno trestní oznámení, to znamená že krade. Tamten čelí oznámení, to bude pěknej lump.

Skutečným lumpům se ale věnuje pozornost minimální.

Možná by prospělo, kdyby, podobně jako v případě prohraného soudu, museli ti žalobníčci zaplatit náklady příslušných orgánů, a uhradit způsobenou nemajetkovou újmu danému subjektu, který neoprávněně očernili.

Pak by se o nás méně říkalo, že jsme národ udavačů a že práskačství málokde tak kvete jako u nás. Onehdá v nějakém televizním pořadu snila jedna řidička s futurologistickými sklony o tom, že se dočkáme v budoucnosti chvíle, kdy nám auto samo oznámí, že jsme překročili rychlost a udělí nám patřičnou pokutu.

No nazdar.

Ivan Bednář