V jižních Čechách občané odmítají rozhodnutí ČSSD a KSČM obsadit místo krajské radní pro oblast kultury a školství komunistkou Vítězslavou Baborovou. Z iniciativy středoškolského pedagoga Martina Rosocha z Třeboně vznikla petice, kterou během krátké doby podepsalo téměř dva tisíce lidí, včetně např. rektora Jihočeské university Libora Grubhoffera. Ještě před zvolením Baborové vyzval zastupitelstvo Jiří Jirsa (ODS), aby přehodnotilo svůj návrh. Na jeho podnět nikdo nereagoval. Protestuje se i ve Zlíně, kde asi 200 nespokojených občanů se snažilo znemožnit zasedání nově zvolených zastupitelů, to muselo být dokonce přerušeno. Pod petici proti účasti komunistů v koalici s ČSSD a Zemanovci se tam podepsalo 9 tisíc petentů.
Na ustavujícím jednání jihočeského zastupitelstva se také děly věci. Zastupitel ODS Jan Váňa demonstrativně opustil zasedací sál poté, co se mu nepodařilo prosadit, aby hlasování o personálním obsazení resortů bylo tajné (jeden z pilířů demokratického rozhodování). Tím se snížil počet přítomných zastupitelů z 55 na 54. Pro bylo pouze 24 zastupitelů!!! Ošidnost tohoto rozhodnutí se prokázala vzápětí, kdy při volbě hejtmana Jiřího Zimoly se sečetly hlasy všech 55 zastupitelů, přestože Váňa v sále nebyl. Jak se to mohlo stát? Inu, jednoduše. K dispozici nebylo hlasovací zařízení, tak musely nastoupit skrutátorky. A ty se spletly. Hotovo.
Koalice ČSSD a KSČM má k dispozici dostatek hlasů (31) a i přes případný odpor opozice může vše snadno přehlasovat. Jako se to stalo v případě, kdy jiný zastupitel ODS Petr Maroš navrhl, aby se držela minuta ticha za polistopadovou, nekomunistickou budoucnost, a demokratické ideály, které podle Maroše uzavřením koalice ČSSD a KSČM de facto skončily.
Zvolením komunistické radní pro školství a kulturu se naplňuje jeden z hlavních bodů programu socialisticko-komunistické koalice, která si chce „vzít na mušku“ na soukromé a církevní školy. Podnikatelka a studentská aktivistka z roku 1989 Monika Němcová soudí, že skutečnost, že post školství a kultury obsadí zástupce KSDČM je definitivní krok zpátky. Podle ní zaznívají hlasy, že si komunisté posvítí na privátní školy a má velké obavy, jaký to bude mít dopad na tzv. waldorfské školy či principy pedagogiky montessori.
Samotná radní Baborová má v celém případě jasno. Použila oblíbenou komunistickou floskuli, že mladí lidé, kteří petici podepsali, byli „zneužiti“. Podle Baborové je iniciátorem petice učitel, kterému je 35 let, a tudíž byl před 23 lety „hodně malý, aby věděl, co a jak zažít.“ Jinými slovy, nezažil komunistický ráj na zemi. Pani radní by, podle svých slov, byla nerada, aby byli mladí zneužíváni k podobným akcím.
Obušek vyskočil z pytle ven. Mladí lidé. Pokud protestují proti komunistům, jsou zneužíváni. Škoda, že pani radní neřekla také, kým jsou zneužíváni. Nejspíš zahraničními imperialisty. Zneužití byli studenti, kteří se vydali na pochod, kterým v únoru 1948 chtěli podpořit prezidenta Beneše. Jejich průvod byl v Nerudově ulici bezpečnostními silami, ovládanými již tehdy komunisty, v čele s komunistickým ministrem vnitra Noskem, brutálně rozehnán, studenti později vyhozeni z vysokých škol.
Zneužití byli studenti, kterým na kolejích na Petřinách nesvítilo světlo, a tak protestovali ve stejné ulici v roce 1967 se skandovanými hesly „chceme světlo.“ I jejich pochod byl komunistickou policií rozehnán a řada z nich pak byla z vysokých škol vyhozena.
A pak pochopitelně byli zneužiti studenti 17. listopadu 1989, kteří se vydali z Albertova na Národní třídu. Také oni se stali předmětem brutálního zásahu pohotovostních jednotek a milicí KSČ. Vzpomeňte si na slova Miroslava Štěpána, že malé děti nemohou rozhodovat o tom, kdo bude v zemi vládnout. Shromážděný dav dělníků z ČKD mu odpověděl burácivým skandováním „nejsme děti, nejsme děti.“
V jedenáctičlenné radě obsadili komunisté tři místa. Dvě z nich připadli resorty školství a kultury (Baborová), životního prostředí a zemědělství (Kučera). Oblasti, kde komunisté v minulosti napáchali nejvíce škod. Máme se na co těšit!
Ivan Bednář
