Jakže se to psávalo aneb lekce z dějinného materialismu

Hokejové mistrovství se blíží do rozhodujících bojů. Nám to zatím vychází na jedničku. Jágr a spol. hrají skutečně skvělý hokej, a co víc, bojují o každý puk s heroickým nasazením. Odnesli to Finové, odnesli to braťja Slováci a teď jsme porazili i Rusáky. Sláva, naši hokejisté po urputném boji zvítězili nad  Ovečkiny a Kovalčuky! Stálo to ale dva zraněné, které valihrach Arťuchin nekompromisně a zákeřně sestřelil na led.

Titulek v novinách říká „Hokejisté zlomili i zákeřné Rusy.“

No, tak za takový titulek by v dobách komunistické totality vyletěl nejdřív autor článku, pak editor stránky a nakonec i šéfredaktor. A možná by se zatřásla židle i pod obvodním tajemníkem. Taky by samozřejmě vyletěl  hlavní cenzor Miroslav Sládek z Úřadu pro tisk a informace, protože nedokázal uhlídat potměšilé novináře. Náklad by byl zabaven a  u novinových stánků by postávali nenápadní  fízlové  v civilu a kontrolovali, zda se  nad těmi několika exempláři,  které se stačily prodat, neušklíbají škodolibí  čtenáři. Ve frontách na maso, zeleninu, ovoce a toaletní papír a kdoví na co ještě všechn, by si lidé šuškali, že prej v novinách bylo něco proti režimu a že to za chvíli praskne.

Připadá vám to jako neškodná legrace?

Tak si laskavě račte uvědomit, že Marxisticko-leninský odborný klub KSČM zveřejnil tzv. minimální program KSČM před sjezdem strany v roce 2012, kde požaduje znárodnění, zavedení lidové demokracie, umlčení kritiků a vystoupení z NATO, ne-li jeho zrušení. Cílů má být dosaženo, jak jinak, revoluční cestou.  Že naši dnešní komunisté sice říkají, že nemají s těmi starými komunisty nic společného a že to s námi se všemi myslí dobře. Názory marxisticko-leninského odborného klubu jsou podle nich jen neškodné úvahy. Dokud se nestanou realitou.

Tak si také laskavě račte uvědomit, že v roce 1929 se Komunistické strany zmocnil jistý Klement Gottwald, který pronesl v Parlamentu památný projev o tom, jak se jezdí do Moskvy učit, jak zakroutit buržoazii krkem.  Jistě se tenkrát  ti „buržousti“ v poslaneckých lavicích zalykali smíchem. Byli jako ten uhlobaron Ptáček v Cimrmanově hře Posel z Liptákova, který si myslí, že Petr Bezruč  od něho důl koupil, protože důl je jenom jáma v zemi, a tu nejde ukrást, a podivuje se nad tím, jak ty básničky vynášejí.

O dvacet let později  se  Gottwaldova  slova,  za vydatné pomoci sovětských poradců, stala skutečností. Zakroutil krkem nejen buržoasii, ale i vlastním lidem.  A tisícům nevinných lidí.

Básník Josef  Hiršal, dnes bohužel  již nežijící, mi kdysi vyprávěl příhodu, že když nejužší vedení KSČ řešilo problém, koho odhalit jako zrádce ve vlastních řadách, jak požadovala Moskva, vyšel  o přestávce v jednání ven z jednací místnosti  Ladislav Zápotocký, oblíbený harmonikář z Karlína, a sdělil čekajícím „odnese to Ruda, ten kluk ušatá.“ Tím Rudou byl pochopitelně Rudolf Slánský.

O lidských životech často rozhodují maličkosti, o kterých si myslíme, že nestojí za řeč. Když kdysi nějaký nakladatel vydal Hitlerův Mein Kampf, postavili ho před soud.

Postaví někdo před soud tyhle marxisto-leninovce?  Tomu přece nikdo nevěří.

Tak co je u nás špatně?

Ivan Bednář