Historia magistra vitae

Varování před bolševizací společnosti a návrat ke starým pořádkům, před kterým varují někteří politici, bývá často, a to především ze strany KSČM (to je pochopitelné) a ČSSD (nepochopitelné!), bagatelizován a zlehčován.

Poslední vývoj událostí je však usvědčuje o opaku.

Vystoupení z EU, pak z NATO díky prosazení zákona o obecném referendu. Okamura slibuje více demokracie, pokud se budou moct občané pomocí referenda vyjadřovat ke všemu, co se jim namane. Mluví ale soustavně jen o vystoupení z EU a NATO. Proč nemluví třeba o referendu k placení daní?  Chcete vyšší nebo nižší daně? Anebo - chcete je zrušit nebo ne? Jistě by se v takovém referendu zrušily. Anebo referendum o trestu smrti. Jistě by se prosadilo jeho znovuzavedení. Atd.

Pokud politici podlehnou Okamurově populismu a zákon o obecném referendu se přijme, tak se nám to v budoucnosti zle vymstí. Tak jako se to stalo se zákonem o veřejných zakázkách (zasloužila se o něj Karolina Peake a Věci veřejné), který málem přivedl do vězení desítky starostů malých obcí a vesniček a který se jen těžko rušil. Nebo zákonem o přímé volbě prezidenta, který zapříčinil stav, ve které se dneska zmítáme. Kdyby Andrerj Babiš nepotřeboval pro své podniky evropské dotace, byli bychom z EU venku natotata.

Andrej Babiš chce silný stát. Také nacisté slibovali lidem silnou, autoritativní vládu namísto neefektivních parlamentních republikánů (žvanírna!), socialismus (chceme lepší Česko), radikální ekonomickou politiku s plnou zaměstnaností (řídit stát jako firmu).

To všechno ve jménu národní jednoty a solidarity namísto rozdrobené demokratické společnosti (přestaňme žvanit a pojďme konečně makat).

Nacisté propagovali názor, že Versailleská smlouva, která ukončila 1. světovou válku, byla zrada způsobená liberální demokracií Výmarské republiky (za všechno prý může ODS, když podepsala vstup do EU i Lisabonskou smlouvu a tak položila základ oslabení státu). Připravila Německo o národní hrdost (nenecháme si Bruselem nic diktovat).

K tomuto cíli využívala nacistická propagandaDolchstoßlegende, která hlásala, v rozporu s objektivní pravdou, že první světovou válku neprohrála německá armáda, ale že porážka byla způsobena zradou civilistů v zázemí (že máme nízké platy a malé důchody zavinilo rozkradení národního majetku blíže neurčenou mafií).

Během pěti let  se německá vláda pozvolna změnila z demokratické na konzervativně-nacionalistickou autoritativní vládu za přispění stárnoucího prezidenta Paula von Hindenburga, který chtěl z Německa vytvořit autoritativní stát.

Přirozeným spojencem prezidenta Hindenburga byla Německá národní lidová strana (Deutschnationale Volkspartei, DNVP), která spolupracovala s Národně socialistickou stranou pracujících Německa (Nationalsozialistische Deutsche Arbeiterpartei, NSDAP, v červnu 1933 se její poslanecký klub s klubem NSDAP sloučil.

Středoví politici ztráceli podporu, jak voliči přecházeli k extrémní levici či pravici.

V roce 1928, po odeznění hyperinflace z let 1922-1923, proběhly v Německu spolkové volby, ve kterých nacisté získali pouze 12 křesel, tj. 1,9 % poslaneckých mandátů. O dva roky později ve spolkových volbách vyhlášených po rezignaci kancléře Heinricha Brüninga v září 1930 a po krachu na newyorské burze dostali nacisté již 6 400 000 hlasů (17,5 %), což jim zajistilo 107 poslaneckých mandátů. NSDAP se stala druhou nejsilnější stranou

V červenci 1932 se konaly další spolkové volby, ve kterých nacisté získali již 230 křesel, čímž se stali nejpočetnější politickou stranou působící v Reichstagu. Dne 30. ledna 1933 jmenoval Hindenburg Hitlera kancléřem.

NSDAP sice vyhrála oboje volby, nikdy ale nezískala většinu hlasů, která by jí umožnila samostatnou vládu nebo alespoň vládu ve spojení s DNVP. Hitlerovým nástupem k moci ale započala cesta národně socialistického uchopení absolutní moci. Požár Říšského sněmu atd.

To je závažná politická situace. Jenomže místo toho jsou nám předkládány šidítka typu „dvojí kvalita potravin“ tahanice kolem romského koncentráku v Letech, mobilizace proti dvanácti syrským uprchlíkům, které jsme přijali  apod.

Ale to je přece schopnost všech demagogů, odvést pozornost od skutečného problému k malichernostem.

Ivan Bednář,ivanbednar.blog.iDNES.cz