Fejeton před letním šílenstvím

Jen tak na písku ležela krásná slečna s mokrou kůží barvy čokolády obsahující minimálně 70 % kakaa. To se dalo odhadnout velice dobře, protože jednak na sobě měla jenom bílé kalhotky a navíc se kolem ní otevřel a vzápětí neprodyšně uzavřel kruh zevlounů, kteří svůj snad půlhodinový zájem polohlasně zdůvodňovali obavami, jestli je tahle princezna s odhaleným dekoltem vůbec naživu. Vidím to jako dneska, i když od té hezké chvilky uplynulo už nejméně 25 let.   Od té doby jsem v Bulharsku už nebyl, ale když se nedávno marketingový ředitel cestovky Alexandria Petr Šatný v tisku vyjádřil, že tato země zůstává vůči chování opalujících se turistů liberální, tak jsem cítil pocit lehkého uspokojení. Jakože se hezké věci nemění.

Opalování se bez plavek je vlastně prkotina, alespoň na většině světových pláží a pokud možno těch hotelových. Pokud tedy nezažijete něco podobně legendárního jako česká diva Alice Bendová, která své vnady ukázala na veřejné pláži na Floridě jen na okamžik, a už šla málem do basy. Nepochybně již oblečená. Je to spíše taková letní hra na sváděnou, jako ve filmových Účastnících zájezdu, kdy chlapi jsou teoreticky ti očumující chlípníci, ale ve skutečnosti se stávají něco jako motýly ve skleněných boxech, které tam připíchly škodolibé zraky provokujících žen různého věku. Nebo si snad umíte představit na pláži něco více ponižujícího, než když si krátkozraký rekreant při každém náznaku zážitku neustále nasazuje a vzápětí zklamaně odkládá brýle? Pokud možno nenápadně. A když je nemá při ruce, tak se alespoň mhouřením očí snaží zaostřit a přitom dělá nenápadné úkroky stranou směrem k ženě, která jej sleduje se zdánlivě pohoršeným, ve skutečnosti však pobaveným úsměvem vítězky?

V cestovní kanceláři si zaplatíme zájezd a očekáváme, že v cizině o nás bude po všech stránkách postaráno. Obvykle také je, a tak si často neuvědomujeme, že jsme se stali nejen zákazníky, ale i hosty. A jsou věci, které si zkrátka a dobře host cizině koupit nemůže, protože nejsou na prodej. To především Češi často pochopit nechtějí, protože již po staletí ze své podstaty švejkují, takže se sice naoko místní autoritě podrobí, ale neustále hledají skulinku, jak si vše udělat po svém. A nebo jim prostě nedojde, že kromě zákazů a zvyklostí je ve hře i úplně obyčejná slušnost a zdravý rozum. Příklady? V amerických (ale platí to samozřejmě celosvětově) městech jsou místa, kam se nedoporučuje vstup turistům, jenže když ono se o tom dobrodružství bude tak dobře vyprávět a navíc je to do hotelu tudy blíž. V afrických letoviscích bývají hotely v bezprostřední blízkosti vesniček, kde jsou ubytováni zaměstnanci, tak co kdybychom se podívali, jak ti chudáci ve skutečnosti bydlí. Co je mi do toho, že je ramadán, já mám chuť na panáka právě teď. Jak to, že tenhle černoch neumí česky? Ale třeba jen to obyčejné – Máňo, ty blbce předběhneme, přece nebudeme na dovolené stát takovou frontu.

Předem se informujte na místní zvyklosti a neriskujte střet při odlišném pohledu místních na otázky, říká odborník z cestovní kanceláře před startem letní sezony. A až získáte informace, vezměte hlavně rozum do hrsti, rád dodávám jako cestovatel se třemi dioptriemi.

Ivan Bednář