Co mělo být, co je a co bude

V roce 1968 podcenili komunisté sílu svobodných informací. Z úmyslu mírně uvolnit lidem náhubek se vlivem relativně svobodných  médií stala vlna, která hrozila, že jejich „lihově demagogickou“ republiku spláchne na smetiště dějin. A tak přišel zásah tehdy všemocného Sovětského svazu. Jeho armády vtrhly do Československa a instalací Husákova režimu vrátily zemi o dvacet let nazpátky.

V roce 1989 zase komunisté podcenili sílu svobodného trhu.

V Jakešově socialistické republice, kde se pěstovali koně, chovaly bojlery a všem k tomu zpívala Hanka Zagorová, ta hodná holka, narůstalo napětí a  lidé postupně přestávali bát. Bouřili se i mladí komunisté, kteří pošilhávali po západní konzumní společnosti a za vyšmelené tuzexové poukázky nakupovali v Tuzexu videopřehrávače a telefonní záznamníky. Běžné potraviny, které často nebyly k jídlu, nahradily ty lepší, z prodejen ESO. Byly ovšem až třikrát dražší než ty ze socialistické sámošky. Bylo třeba s tím něco udělat. A tak sociální inženýři v kachlíkárně vymysleli plán, jak nahradit Jakešovo panoptikální království.

Co by bylo, kdyby se jim plán na postupné předávání moci mladé komunistické generaci podařil? Husák by na místě prezidenta tak jako tak skončil. Prvním mužem ve státě by se stal nejspíše vynálezce slušovického (estébáckého) zázraku František Čuba. Za premiéra by si vybral mírného reformistu, autora jediného článku v Technickém magazínu, Miloše Zemana. A i disidenti by nepřišli zkrátka. Václav Havel by se stal ministrem kultury.

Lidé by mohli jezdit na dočasné pracovní povolení vydělávat na Západ, nejezdilo by se už jen do Jugošky, lidí by mohli volně, leč kontrolovaně, cestovat. Prodejny Tuzexu by se postupně rozšiřovaly, až by nahradily zastaralou síť Jednot a samoobsluh, kde vládly „ženy za pultem.“

Podnikání by bylo povoleno, ale jen v malém. Maximálně pět zaměstnanců. Ostatní by zůstalo v rukou státu. Vznikl by jakýsi režim, kombinující maďarský „gulášový“ socialismus a Titovu Jugoslávii. Komunisty ukradený majetek by se ani náhodou nevracel. Zločinná minulost komunistického režimu by se připouštěla jen jako chyby jednotlivců a tak jako v Sovětském svazu Stalin, jediným zlosynem by byl Klement Gottwald. Ale tak jako Stalin, i Gottwald by měl stále dostatek obdivovatelů.

Jenomže Sovětský svaz prodělával „perestrojku“ a Gorby Gorbačov dal jasně najevo, že vojáky do Československa nepošle. A najednou rázem všechno jinak. Ješitný profesor ekonomie Václav Klaus provedl v zemi radikální ekonomické reformy, a Václavu Bendovi se podařilo prosadit restituce ukradeného majetku a položit základy současnému Ústavu pro studium totalitních režimů. Společnost se vydala na cestu k tržnímu hospodářství.

Bylo třeba nasypat do soukolí, které se začalo točit jinak, než si komunisté přáli, trochu písku. A bylo třeba dlouhých dvaceti let trpělivé práce než se podařilo to tehdejší selhání alespoň částečně napravit.

Miloš Zeman sedí na pražském Hradě. Pokusil se Čubu rehabilitovat, ale pokus se nepovedl. Stranu práv občanů mu rozebrala pod rukama neschopnost jeho nejbližších a sázka na populární osobnosti typu Daniela Hůlky a Jiřiny Bohdalové se také moc nepovedla. Jiřina Bohdalová je až příliš zatížena vlastní problematickou minulostí, a Daniel Hůlka si nebyl schopen zapamatovat, jak se jmenuje ta zatracená strana, za kterou měl kandidovat.   

Faktickým premiérem se ale stal Andrej Babiš. Místo slušovického zázraku tady máme království Agrofert. Restituce ukradeného církevního majetku se, díky Nečasově úsilí o prosazení zákona, Sobotkovým socialistům nepodařilo zabránit. Co ale dnes není, jednou může být. Proto je třeba s vydáváním majetku nespěchat.

Ústavní soud ovládá bývalý komunista Rychetský, Senát bývalý komunista Štěch, ve Sněmovně je místopředsedou komunista Filip. Komunistická poslankyně Marta Semelová bojuje za rehabilitaci Gottwalda a za prohlášení socialismu za svatý. V Bruselu pod pláštíkem různých stran sedí hned celá řada bývalých, ale i současných komunistů. Telička, Ransdorf a spol. Ministr Chládek se zdraví s kolegy ve vládě Práci čest. V ústeckém kraji je komunista hejtmanem, komunisté zasedají v krajských radách, sedí v justici, bývalý komunista Dlouhý se stal předsedou Hospodářské komory.  

Když se v kachlíkárně sejdou na operativní poradě všichni bývalí agenti StB, kteří zřejmě mají ten řízený proces na starosti, může si Andrej Babiš (krycí jméno Bureš) s Vojtěch Filip (krycí jméno Falmer) jen blahopřát.

Jde to, hoši, jde to, pochvalují si. Infikovat společnost nedůvěrou v syst=ém politických stran a demokratické volby se nám už podařilo. Teď ještě paralyzovat Ústav pro studium totalitních režimů. To by ale neměl být problém, máme přece už teď ve vědecké radě 5 bývalých komunistů.

Ivan Bednář

ivanbednar.blog.iDNES.cz