Novoroční projev prezidenta Václava Klause byl poslední, prezidentský mandát končí Václavu Klausovi 7. března. Podaří-li se zvolit Klausova nástupce a zda se volba bude vůbec konat je ve hvězdách. Přesněji řečeno v rukách Ústavního soudu, který už jednou zrušil ústavní zákon o volbách do Poslanecké sněmovny v roce 2009 a tím zásadně ovlivnil českou politickou scénu. Zda k podobnému kroku přistoupí i nyní je otázkou. Soudce zpravodaj Rychetský (známý koryfej socialistického práva) se zatím tváří tajemně. Více se prý dozvíme v pátek 7. ledna.
Václav Klaus pronesl projev velice kvalitní. Přesně definoval problémy, které naší společnost souží. Nemá smyslu se projevem více zabývat, to budou (a ostatně už teď činí) dělat političtí komentátoři, politici i politologové.
To, co mě nadzvedlo, byl pořad, který ČT 24 zařadila po projevu Václava Klause. Jmenoval se Vzkaz Jana Petránka, a v anotaci na něj uváděla ČT 24, že jde o známého rozhlasového zahraničního komentátora, který po podpisu Charty 77 skončil v kotelně. Někdejší Petránkovo členství v komunistické straně televize nezmínila.
Jan Petránek, na rozdíl o věcné a střízlivé argumentace Václava Klause, diváky strašil. Politici si přidělili, podle Petránka, nehorázně vysoké platy, a tím prokázali, že pohrdají lidem. Petránek věštil, že to povede k sociálním bouřím, možná i k revoluci, která je podle Petránka přechodem k vyššímu a lepšímu světu.
Jakoby Jan Petránek vypadl ze skupiny disidentských iluminátů popisovaných v knize Petra Hájka Smrt v sametu. Česká televize zařazením tohoto programu za novoroční projev prezidenta jen potvrdila, že se jedná o veřejno – (ne)právní instituci, pohlcující veřejné finance podobně jako postrach všech důstojnických mináží páter Lacina v Haškově Švejkovi, který „pohlcoval celé mísy omáčky s knedlíky.“ Petránek pak nechtěně potvrdil (pořad byl natočen již dříve a tehdy nemohl Petránek tušit, o čem bude Václav Klaus hovořit) slova prezidenta Klause o tom, že mezi vládou a opozicí (podporované různými protestními iniciativy, spolky, skupinami atd.) existuje hluboký příkop, který se bohužel prohlubuje. „Přes všechny problémy, které nás právě teď provázejí,“ řekl ve svém projevu Václav Klaus, „neprožíváme žádnou katastrofu. Materiálně žijeme ve stavu, jaký žádná z generací našich předků nepoznala. Již několik let však přešlapujeme na místě, což lidé cítí a různí našeptávači špatných nálad a namyšlení samozvaní spasitelé se toho snaží využít pro své cíle.“
A hle, ani ne pět minut po skončení prezidentova projevu se na obrazovce objeví spasitel Jan Petránek. Místo státní hymny, která by měla po prezidentově projevu zaznít, straší Petránek diváky sociálním neklidem, který možná povede až k jakési revoluci. Ta revoluce má vcelku jednoduchý cíl. Bohatci by, tvrdí Petránek, měli následovat příkladu amerického miliardáře skotského filantropa Andrew Carnegieho a rozdat své bohatství ostatním. A ti by ho pak, jak nám zkušenost praví, mohli zdevastovat a promrhat, jako to udělali komunisté po roce 1948.
Škoda, že Jan Petránek neví, že nejlepším argumentem je osobní příklad.
Dovolte mi na konec této úvahy znovu citovat Václava Klause. „Těmto lidem o skutečné zlepšení života v naší zemi nejde. Jde jim o zvyšování neklidu a o zpochybňování našeho demokratického politického systému.“
Naprosto s ním souhlasím.
Ivan Bednář
