August Radek a august Vítek

V cirkusovém slangu je August jiné jméno pro klauna. Klaun je komediant účinkující v  divadle, v televizi nebo v cirkusu či varieté, někdy je též nazýván souslovím cirkusový šašek. Jakožto klauni občas vystupovali a vystupují i někteří renomovaní herci či moderátoři. Např. pan L. Lipdský, M. Kopecký, Bolek Polívka, Felix Holzmann a jiní. Na klauna si zahrál také podnikatel Radim Jančura. Když generální ředitel Českých drah nazval jeho žluté vlaky cirkusem, zakoupil na jeden den svým stevardkám klaunské nosy a balonky. Nejnovějí si zahráli na klauna Vít Bárta a Radek John. Dva augusti v záři reflektorů.

Po dnešním jednání vlády (středa 11.1.2012) předstoupili Vít Bárta (centrální mozek lidstva) a Radek John (krycí jméno Rajon) před novináře, aby jim po několika denním martyriu sdělili, že Věci veřejné hlasovaly pro církevní restituce. Oznámili národu, že dodržují dohody, které předtím ale zpochybňovali. Ještě v úterý John dramaticky oznámil, že hlasování Výkonné rady VV dopadlo nerozhodně – pěti ku pěti hlasům. Nemohli se prý shodnout.

Co se asi stalo ve středu v osm hodin ráno, že se VV shodly na podpoře restitucí, které předtím zpochybňovaly?

Odpověď je prostá. Nestalo vůbec nic. Jen jsme sledovali v přímém přenosu klaunský výstup dvou šašků.

Klaun býval přehnaně nalíčen. Dnešní klauni se líčí jen malounko nebo vůbec ne, jen se lehce přepudrují, aby se jim na televizních obrazovkách neleskly obličeje.  Klaun se oblékal do šatů většího čísla a nelámal si hlavu s kombinací barev. Součástí jeho vzhledu mohla být i roztodivná paruka. Třeba Bártův „napoleónský“ sestřih. K vizáži klauna patřily křiklavé barvy a rozličné rušivé vzory jako patří k Bártovy jeho kravaty. Ale nejtypičtějším znakem klauna býval a je červený nos. Ten se dá lehce získat vypitím několika lahví těžkého francouzského vína.

Úkolem klaunů, stejně jako Bárty a Johna, je vyvolat v divákovi emoce. Čím silnější, tím lépe. Nezáleží jim na tom, jestli je to pláč nebo bouřlivý smích, hlavní je být vidět, manipulovat s energií publika a vyvolávat různé reakce politologů a analytiků.

Metoda augustů Bárty a Johna je jednoduchá. Nejdříve vyvolají umělý problém, proti kterému začnou intenzivně bojovat. Co na tom, že žádný takový problém neexistuje? Hlavní je ten boj proti němu. VV si vymyslely, že někdo chce na úkor církevních restitucí oškubat občana a sebrat mu sociální dávky či škrtat sociální investice. Pak vyhnaly vše na ostří nože, až to vypadalo, že vláda Petra Nečase skončí. Následně předstoupili Bárta s s Johnem, za asistence mlčící místopředsedkyně Navrátilové před televizní kamery a s velkou slávou oznámili: občane, můžeš klidně spát, zachránili jsme tě, církevní restituce nepůjdou na tvůj úkor. Prý jim na to dal čestné slovo sám pan premiér. Krize je zažehnána, vymyšlený problém zmizel.

Ale nikdo přece neřekl, že se církevní restituce budou hradit seškrtáním sociálních dávek!!! Ať pátrám, jak pátrám, nikde nemohu nalézt výrok ministra Kalouska či premiéra Petra Nečase, o tom, že církevní restituce se budou hradit z peněz ušetřených na sociálních dávkách.

O augustech se v cirkusovém prostředí vypráví takový vtip.

Inspektor manéže říká novému klaunovi: "August!!! Zezadu jste mi nějak povědomý. Nekopal jsem vás už v nějakém cirkuse do zadku?"

Jak moudrý je svět manéže.

Ivan Bednář