Živ a zdráv

Dnešní doba moderních a rychlých technologií nás ovlivnila velikou mírou. Mně osobně v některých případech vzala pocit sebejistoty a klidu.

Syna mám druhý den na vodě. Kdyby tam jel ještě před 15ti lety (pokud bych ho měla o 15 let dřív), žila bych v relativním klidu. Každé dopoledne bych s nadějí očekávala listonoše a těšila se na pohlednici z míst, na které vstoupila jeho noha nebo respektive kde namočil svůj lodní vak. Za dvě koruny pohled a 3,80 Kč známka  by bylo radosti! A navíc by mě netrápilo nic z těch dnešních technologických vymožeností, které mi pak přidělávají jen starosti – zavolá, nezavolá, pošle sms, nepošle, když zavolá – tak co se stalo? A tak pořád kontroluji telefon. Díky technologiím máme všechno hned a z první ruky. Kdybych čekala jen na zprávy z pohlednice, byla bych relativně v klidu a on už dávno doma.

Takhle, jestli zavolá, s ním můžu mluvit téměř okamžitě, díky mobilu.  Taky mu můžu ještě zavolat sama, ale možná by  to dopadlo taky takto:

1. 
   Vůbec by mi nevzal telefon (což by ve mě vyvolalo pocity úzkosti a nutnosti začít jančit a hledat jej).
2. 
   Když by ho vzal, řekl by: Co jééé? (čímž by se moje sklíčenost ještě zvětšila, že jsem vůbec volala, milující matka).
3. 
   Vzal by hovor, začal by mi vykat a řekl by mi, že ho taková nabídka nezajímá (přičemž by se omluvil kamarádům, že to byl omyl).

J

A tak mu nechám jeho svobodu. Koneckonců i sama sobě. A i on jednou pochopí, že za strach se nemusíme stydět. I ten nás formuje. Jen mu nesmíme podřídit své názory, svědomí, ideály a chování.  

PS: Večer napsal. Živ a zdráv. Ještě že ty dnešní technologie máme.