Zázraky se dějí

Jednoho deštivého odpoledne dorazil Jirka domů. Byl promoklý a nešťastný. „Jak si dopadl?“ otázala se matka starostlivě. „Už bys jí vážně potřeboval.“   

Mladík jen zakroutí hlavou a sesunul se do křesla. Schoval si dlaněmi tvář, aby skryl pláč. Matka k němu přistoupila a vzala ho okolo ramen. „Neplač, běž se převléknout a potom si v klidu popovídáme. Potom odešla znovu k ostatním dětem pomáhat s úkoly.   

„Proč brácha brečel? Co se mu stalo?“ Vyzvídaly společně dva dětské hlásky.

„Nic, všímejte se svých příkladů.“

Po večeři šly mladší děti spát. Uvařila pro sebe a chlapce čaj a posadili se ke stolu. Museli si povídat potichu, aby je nezaslechly ostatní děti.  

„Už jsem z toho zo-zoufalej,“ začal Jirka rozhovor. „dva r-roky s-sháním p-práci a bez vý-výsledků.“     

„Cítím s tebou, jak ti je. Ale z jednoho platu to téměř nezvládám. Petr s Tondou začali chodit do školy. Musím jim platit obědy a pomůcky do výuky. A to je pořád něco. Najednou z postýlky se ozval pláč. „Bože, Kuba!“ prohlásila unaveně a chystala se k malému.   

„S-seď mami, do-dojdu ho p-přebalit.“   

„K-kdybych měl na něco aspoň n-nadání nebo byl v-v něčem do-dobrý,“ pokračoval v rozhovoru, když opět přišel. „D-dnes je po-potřeba v-všude cizí jazyk. Co p-pak s tím mým ko-koktáním to jde. P-připadám si jako n-nula.“   

„Jirko, takhle nemluv! Jsi skvělý, ochotný, poctivý, pečlivý a pracovitý mladík.“  

„Ma-mami, s tímhle v-v dnešní do-době d-daleko nedojdu."

„Zítra se zeptám těch nových sousedů, jestli o nějaké práci nevědí.“ Vzápětí vstala a šla umýt hrnky od čaje. „Je pozdě a v tuhle chvíli nic dalšího nevymyslíme.“

Další den matka vylíčila Jirkovu situaci sousedce. Povídaly si dlouho a hledaly určitá řešení, co by bylo pro chlapce dobré. Ale nic nevymyslely. Až na konci, když se loučili, napadlo souseda: „Vždyť má Jirka v sobě sociální cítění, je ochotný pomáhat a má silné paže. Proč nejde pracovat jako ošetřovatel. Uplatní se v nemocnici, v léčebnách nebo v jiných zdravotnických zařízeních.“ 

„Nemá zdravotní školu.“

„Na tuhle práci je jen potřeba akreditovaný kvalifikační kurz ošetřovatele.“  

„Dostane na konci nějaký papír?“ 

„Získá osvědčení.“  

„Nevypadá ta nabídka špatně. Zeptám se Jirky.“  

Mladík s návrhem souhlasil. 

    O půl roku později Jirka úspěšně složil zkoušku v kurzu, a jako hotový ošetřovatel si hledal  práci v nemocnici. Nabídka vyšla hned na první klinice u dlouhodobě ležících. Celý šťastný přišel domů a vylíčil matce tu skvělou novinu. „D-dokonce p-pan p-primář, u kterého jsem měl p-pohovor, ř-říkal, že se mé ko-koktání d-dá vyléčit a sehnal mi dobrého l-logopeda. Oba dva si padli radostí do náruče.                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                    

                                                                                                                                              .