Vždyveselí smutní klauni vás zdraví
Flickr.com
Totiž, měla jsem tam dost dobrého třídního. Bral nás na výlety, kterým říkal "exkurze", po nějaké době nám dokonce dovolil mu tykat. Nemám sice ráda tykat někomu, kdo mi má představovat autoritu, ale k němu to snad i patřilo. Byl neskutečný pohodář. Svou autoritu stavěl na důvěře. Já důvěřuji vám a vy důvěřujete mně. Fungovalo mu to, všichni ho měli rádi. Všechny nás měl rád. Holky možná víc, ale nebyl to ten typ, co se nechá okouzlit cukrblikem od nafintěné slečny.
Já se v té době plácala v adolescenčních příznacích. No Future for Me, No Future for You - jistě znáte klasiku - Sex Pistols. To byla první fáze vývoje, anarchistická. Dost krátká. Vadilo mi, jak se při aplikaci tohoto světonázoru lidi pořád perou a jak často po nezřízeném chlastání blijou. A ještě se tím chlubí.
Následovala epocha nihilistická. Ležela jsem v posteli ve smradlavých zahulených hadrech, krmila se solenými brambůrky, napájela pivem a přemýšlela, na který strom si hodím smyčku. "Doma je tam, kde se oběsíš," to bylo moje heslo dne. Jistě znáte klasiku - J. H. Krchovský.
Pak přišla etapa hippiesácká. To bylo zhruba v době, kdy v kinech běžel film The Doors. "Jsem ještěrčí král, můžu dělat cokoliv," zpívala jsem si s Jimem Morrisonem. Měla jsem pocit, že dokážu všechno, když si zamanu. A četla Učení Dona Juana od Carlose Castanedy. Trošku moc high, ale bavilo mě to. Hledat magii i tam, kde není. Zhulit se, poslouchat muziku, povídat si s máničkami v hospodě. Na mé otázky po smyslu života neměli odpověď, tak jsem se obrátila na milého třídního.
Odpověděl mi tak, že řekl vtip. Fajn, zasmála jsem se. Ale teď vážně. A zopakovala jsem otázku. Opět přispěchal s nějakým ještě vtipnějším vtipem. Hmm. Proč mi uhýbá? Říkala jsem si, že na vážnou otázku by snad někdy mohla následovat vážná odpověď. Ale třídní vtipkoval a vtipkoval, až mě svým humorem udolal a ptát jsem se přestala. Byl prostě pohodář :-D.
Měla jsem z něj dojem, že za neutuchajícím humorem se skrývá smutek. Že můj třídní je takový harlekýn - smutný klaun, který vždy touží lidi kolem sebe rozveselit, přestože mu ani není do smíchu. Kdyby mu to bylo umožněno, tak bude vyprávět vtipy i na svém vlastním pohřbu. Asi jako Muž na měsíci od Miloše Formana.
Nedávno jsem narazila na podobnou situaci. Kamarád, který rád používá smajlík jakoby s klaunským nosem - tenhle :o) - mi řekl vtip. Výborný vtip, zasmála jsem se a přešla k vážnému rozhovoru. Jeho reakce byla zvláštní a zněla jako další vtip. Pořád vtipkuje, když už začneme mluvit vážně a o něčem, říkala jsem si? Ale nestalo se. Připomínal mi v tu chvíli svým chováním čertíka na pérku, který vyskakuje z krabičky plné překvapení a pokaždé má v ruce jinou "věcičku" k pobavení. Ach jo.
Ale proč by právě on měl být smutný stejně jako můj třídní? Nemá přece objektivně vůbec žádný důvod. Má dobrou práci, milou ženu a krásné dítě, pěkný byt, cit pro umění, finanční nezávislost, je komunikativní...
Nejspíš ze stejného důvodu, jako můj milý učitel. Že není spokojen se svým životem, ale netuší, jak tuto nespokojenost vyřešit. Jak ho ještě zlepšit tak, aby už konečně nastala ta (podvědomě hledaná) spokojenost úplná. Proto svůj plíživý splín raději skryje pod maskou humoru a veselí.
Svět to přece od nás vyžaduje. Anebo ne?
Iva Nachtmannová
Opravňuje člověka strach, aby zabíjel?
Nedávná smrt amerického misionáře z rukou domorodců na ostrově by kolem mne prošla bez povšimnutí, kdyby na ni neupozornila jedna moje kamarádka. Její reakce mě zarazila, protože vyzněla ve smyslu: patří mu to.
Iva Nachtmannová
Od mementa drog k otázce štěstí
Čirou náhodu jsem se dostala ke knížce svým způsobem staré, ale přesto stále aktuální, neboť je to knížka o drogách. Memento od Radka Johna, můj syn ji má jako povinnou četbu. A díky ní přišla inspirace na tento blog.
Iva Nachtmannová
Obhajoba cestování aneb neseďte doma, svět je úžasný
Když jsem byla ještě holčička školou povinná, četla jsem si kdesi o Babylonu a zmatení jazyků. Myslím, že to byla ilustrovaná bible pro děti, kterou jsem našla v knihovně u své babičky. Byl to pro mě velký námět k přemýšlení.
Iva Nachtmannová
A máte elektřinu 24/7?
Když cestujete sami, má to jednu velkou výhodu. Hledáte někoho, s kým byste dali řeč. A přímo ideální místo na takovou konverzaci je letadlo.
Iva Nachtmannová
Jak jsem prožila minutu s Jeho Svatostí
Je to už několik týdnů zpátky, ale pořád mě to naplňuje krásným pocitem. Jeho Svatost Dalajláma mě chvíli držel za ruku. Možná půl minuty, možná minutu. Hodně to pro mě znamená.
Další články autora |
Ženě se do ruky zakousl pes. Muž, který jí přispěchal na pomoc, zvíře zabil
Ženu v Žihli na Plzeňsku vážně pokousal volně pobíhající pes. Na pomoc jí přiběhl příbuzný, který...
„Krok ke třetí světové.“ Ukrajinci zasáhli klíčovou ruskou radarovou stanici
Ukrajinská armáda zřejmě tento týden zasáhla významnou ruskou radarovou stanici, která je součástí...
Brutální útok nožem v Mannheimu, policista po něm bojuje o život
Šest lidí v pátek utrpělo zranění při útoku nožem na náměstí v centru německého Mannheimu, uvedla...
Nemocnému synovi vstříkla do krve vodu. Chtěla jsem, aby to skončilo, řekla
Mimořádně nešťastný případ matky samoživitelky a jejího vážně nemocného dítěte řeší Městský soud v...
Velký podfuk s výsluhou, nemocenská i v civilu. Policisté obírají stát o miliony
Premium Státu rapidně rostou výplaty výsluh pro policisty, hasiče, celníky či dozorce. Loni Česká republika...
Zákon proti úhynu ryb. Všechny trubky svedené do řek se budou zapisovat
Premium Rybáři si všimnou úhynu ryb v řece. Hasiči, zatímco havárii likvidují, na webové aplikaci vidí,...
Náš Den D. Jak se Čechoslováci v srdci Francie postavili divizi SS
Premium Byla to nerovná bitva. Proti hrstce partyzánů stála elitní německá divize SS Das Reich na tancích...
Australský stát jmenoval tajemníka pro „pro změnu chování mužů“
Guvernérka australského státu Viktoria Jacinta Allanová jmenovala poslance Tima Richardsona jako...
Papež se sešel s Čaputovou a matkami dívek, co zemřely při nehodě autobusu
Slovenská prezidentka Zuzana Čaputová se v sobotu setkala ve Vatikánu s papežem Františkem. Na...
- Počet článků 39
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1158x
Miluji krásu: krásné krajiny, architekturu, krásné lidi - muže i ženy - jak navenek, tak uvnitř. Bez ohledu na barvu pleti či náboženské vyznání.
Ráda fotografuji, fotografie lze nalézt na Instagramu:
https://www.instagram.com/iva_nach/