Je to už několik týdnů zpátky, ale pořád mě to naplňuje krásným pocitem. Jeho Svatost Dalajláma mě chvíli držel za ruku. Možná půl minuty, možná minutu. Hodně to pro mě znamená.
Pro někoho by to byla příležitost se blýsknout, důkaz vlastní důležitosti. Pro mě to byla spíš odměna za práci pro spolek Lungta, organizaci pomáhající Tibeťanům. Spravuji pro tento spolek malý internetový obchůdek.
Rozesílám po republice tibetské vlajky, odznáčky, samolepky, knížky s tematikou Tibetu, audioknihy i trička. Lidé tu Tibet mají rádi. Věřím, že je Tibeťané svým způsobem inspirují. A naplňuje mě to radostí.
Jeho Svatost Dalajláma je sice velmi výjimečná osobnost, ale společné rysy s většinou Tibeťanů nezapře. Je milý, laskavý a skromný. Nikam nespěchá. Nenechá se ničím rozladit, nerozčílí se. Je ale také neskutečně inteligentní a sečtělý, což už možná nesedí na všechny Tibeťany. Dá se s ním diskutovat o mnoha různých tématech, včetně výsostně racionálních a vědeckých, nikoliv jen o náboženství.
Na rozdíl od většiny Tibeťanů vyzařuje nekonečnou dobrotu a radost. Ne jen, když jste v jeho těsné blízkosti, můžete být až na galerii, a stejně to s vámi pracuje. Když jsem ho viděla poprvé naživo při předávání buddhistických nauk v jedné sportovní hale v Libni, cítila jsem obrovskou důvěru a pohnutí. Byl to takový pocit, jako by byl můj dědeček. Někdo velmi, velmi blízký.
Ačkoli vím, že závist je jedna z negativních emocí, které bych se měla jako buddhistka vyhýbat, trošičku jsem záviděla lidem, kteří Dalajlámu mohou doprovázet na jeho cestách a pracovat pro něj. Bylo mi jasné, že pracovat pro něj je příjemné a přes všechny překážky, které se objeví, to člověk neprožívá tak těžce. Protože tam je stále přítomná ta radostná energie pramenící z univerza, kterou on neustále na tento svět přináší.
A ještě jedna vlastnost, která jej odlišuje od ostatních: obrovský nezměrný soucit. Když mluvil na Hradčanském náměstí při příležitosti jeho uvítání v České republice, zmínil se o Mao Ce Tungovi. Všichni víme, co tento čínský politik měl na svědomí. Co se dělo v Číně v době jeho vlády.
Přesto, když Dalajláma o něm mluvil, v jeho řeči nebyla ani špetka výhrad, výčitek, shazování nebo distancování se od 'Velkého Maa'. Naopak, bylo v tom přátelství a náklonnost. I ve chvíli, kdy citoval Maa, že "náboženství je jed".
Jestliže se Dalajláma dokáže přenést přes všechny ty křivdy, brutalitu a ponižování Tibeťanů pod čínskou nadvládou, a neváhá přijmout do svého srdce ty, kteří to vše podněcují a zodpovídají za to, je to pro mě příklad realizované bytosti, člověka, který dokonale ovládl svou mysl a je osvícený.
Jeho Svatost je pro mě příkladem, který následuji a chci následovat až do konce svých dnů. I když mám velké pochybnosti o tom, že se mi podaří tohoto stavu dosáhnout.
