Na celém světě lidé protestují proti sobectví velkých společnosti a chamtivosti politiků. V téměř pravidelných periodách v dějinách lidstva se objevují tyto tendence od nepaměti. Chamtivost chrámových kněží, krutost vládců a hladomory provázejí lidstvo, a také jména těch, kteří obraceli svět. Nemění se podstata, mění se způsoby ...
Přemýšlela jsem o tom, že lidé jen mění formu vládnutí, ale ani po tak dlouhé době, kdy lidstvo musí mít zkušenost se způsobem uspořádání života společnosti, rodiny či jednotlivců, se nepřestává potýkat s uznáním nejzákladnějších i vyšších atributů života. Výdobytky technologií nám umožňují pohodlný život, jsme závislí na energiích a pohonných hmotách, které jsou příčinou nejen konfliktů, ale také bohatnutí distributorů na úkor životní úrovně lidí, a to je jen příklad, je toho víc. A svobodu vyměňujeme za další a další prostředky, kterým říkáme produkty civilizace. Až děsivou rychlostí stoupá výzkum kosmu, medicínský výzkum, který chrlí stále nové a nové léky, které sice prodlužují život, ale současně s prodlužováním života se neřeší jeho kvalita, jeho důstojnost a harmonické prožívání, protože lidé i v tomto tak ohromně pokročilém a vyspělém světě nejsou šťastní a z nejrůznějších důvodů trpí existencionálními i existenčními starostmi a emočními problémy. A ruku v ruce s tímto se začíná stávat deprese, jako odpověď, vážnou epidemií. To o něčem vypovídá. Lidské štěstí není založeno jen na hmotných prostředcích, ale na pochopení rozměru života v celé šíři a schopnosti pochopit, jak uspokojovat i potřeby vnitřního života.
Tělesně jsme se nezměnili, mění se jen požadavky na standard
Stačí si představit, že naše tělo, nervová soustava, fungování orgánů se navzdory všem technologiím, které ovládají náš život, po celou existenci člověka nemění. Lidé se pokoušejí překonat omezení těla, omezení ducha, ale marně. A přesto všechno - už víme, že je potřebujeme a že se bez nich nemůže žádná vyspělá společnost obejít. A čas se zrychluje, žijeme v jeho víru a ten čas, který je v nás nastaven, mu nestačí. Uměle, na základě nových způsobů vedení a řízení procesů, zrychlujeme i své výkony a myšlenky, takže vlastně nedopřáváme naší mysli, aby pracovala podle své přirozenosti a najednou zjišťujeme, že neumíme s myslí pracovat. A proč taky? To obstarají moderní technologická zařízení, které přebírají čím dál víc našich přirozených úkonů a pomáhají nám zlepšovat naše výkony, takže si neuvědomujeme, že cosi přirozeně lidského z nás postupně odchází. Ale zpomalení našeho konání znamená zbdržďování procesů, jejichž výsledkem je přeci to, čemu říkáme současný životní standard a způsob života. To, že v řadách lidí jsou skupiny, které tomuto trendu nestačí, je otázka sociálního pohledu na uspořádání společnosti, je to velká otázka etiky života, který má nejen tělesnou stránku, ale také duchovní. A ta se nedá ničím překonávat, nahrazovat, protože není uchopitelná.
Otázka kvality života se duchovní stránkou nezaobírá
Nechci hovořit o náboženství samém. Chci hovořit o tom, že lidská spiritualita, tedy vnitřní, duchovní život je významnou součástí osoby každého člověka. A její existence provází lidstvo od počátku. A od počátku ji lidstvo řeší více či méně zdařile. Nelze nyní spojit dvojí vlastnost člověka, duchovní a tělesnou tak, aby si vzájemně nekonkurovaly. Na to jsme příliš cílevědomí, budujeme své plány do budoucnosti, aniž budeme schopni těžit, pro omezenost našeho životního času, výsledky svého tak zdrcujícího úsilí a ani se možná nedozvíme, zda to stálo za ty oběti. Za otázku cti a charakteru považujeme neústupnost od cílů, které nejsou však osobními cíli, jak si to představujeme, ale cíli, které nám nastavuje naše činnost pro hmotný svět. A obklopeni moderními auty, moderními počítači, mobily, krásnými obchodními domy s hromadou zboží, které si třeba nikdy nekoupíme, perfektně zařízenými obydlími, dopravními prostředky všeho druhu, které nám, jak si myslíme, šetří čas nemáme dost vůle, abychom pomysleli na duševní a duchovní život, který si vyžaduje úplně jiný způsob prožívání, než prožíváme hmotný svět.
A když ten čas ušetříme, co s ním uděláme?
Dokážeme na tu hodinku nebo dvě ztichnout, pohroužit se do sebe a oslovit své nitro, abychom se v ten okamžik sjednotili v jedno? Ne, popadneme mobil a sjednáme si další činnost. Naše cílevědomost, zaměřená na hmotnou podstatu světa, je tyran, který ubíjí v nás lidskou i duchovní přirozenou podstatu a uprostřed toho mámení světa se vzdáváme sami sebe ve prospěch chtění, které je zapojeno do procesu cílevědomosti, která však stále nastavuje budoucnost, nikoliv přítomnost, v které žijeme, nebo lépe, začínáme se potácet.
Změnit pohled na podstatu lidského bytí
Můžeme změnit způsob vládnutí, můžeme si vytvořit sociální cíle, můžeme všechno, na co pomyslíme, ale otázka, kterou si kladu, je: jak? Za posledních padesát, šedesát let nikdo nepřišel s teorií sociálního uspořádání společnosti, která by vyhovovala tak šíleně rozjetému vlaku, do kterého svět naskočil. Věřím, že moderní společnosti by dokázaly žít v moderním kapitalismu bez vážných problémů, kdyby nebyl jednostranně zaměřen pouze na hmotnou stránku života a nezapomeňme, že nelze nyní učinit krok zpět, aniž bychom nemuseli skládat velké a bolestné oběti, zcela zbytečné, protože mnoho toho, co jsme vyrobili a co užíváme je mimo náš lidský dosah. Nevím však zda si kdo všiml, že člověk je pouhou statistickou položkou, ničím víc. Konečně má lidský život menší hodnotu, vyjádřitelnou v penězích, než je cena za plemenné zvíře. A oproti dalším věcem, které jsou pro fungování lidské civilizace tak nezbytné, mizivou. Myslím, že nejdůležitějším počinem, jak vyrovnat všechny problémy světa, mezi které patří chudoba, závislosti na hmotných prostředcích, která se nevrací dokonale v užitečnosti, ale často se obrací proti člověku, závislosti na prostředcích, které lidé používají ke změně vědomí a posilování svých schopností dostát všem cílům, je vytvoření nových sociálních, filozofických, psychologických, etických a duchovních postojů, které zmírní i do budoucna disproporci mezi člověkem a jeho civilizací, mezi společenskými vrstvami a jednotlivci. A to je strašlivě těžký úkol pro současnou společnost, která je navyklá přemýšlet jen statisticky a nemá schopnost myslet filozoficky.
Teorie musí předcházet činům a ne naopak ...
Moderní vědní obory, které se zabývají uspořádáním společnosti, podstatou lidského bytí, hodnotami lidského života, etikou, právem, moderní teologií, psychologií, sociologií se podstatně nezměnily za staletí. Očekává snad lidstvo nové podněty, protože má zkušenost jen se dvěma cestami? Ale při současné vyspělosti světa, která je nebývalá za celou historii lidstva, je nutné sladit lidskou bytost s jejím požadavkem na uspokojivý způsob života a volbu ve všech ohledech.
