Nechci rozebírat smutné události, které jsme sledovali kolem Aničky Janotkové. Nechci ani rozebírat práci policie, soudců, osobnost potencionálního viníka, ale podívat se na události jiným úhlem pohledu.
Sledovala jsem čas od času reakce lidí pod články, které pojednávaly o tragedii malého děvčátka a o Otovi T. Byl obviněn na nepřímých důkazech, pokusil se o sebevraždu a zemřel. A možná, že se nedozvíme, kdo byl opravdu pachatelem, jak se věci sběhly a v jaké době vlastně žijeme. Protože se mi to celé zdá velmi podivné a to nepokládám zprávy Blesku za směrodatné.
Reakce lidí a trest smrti
O to víc mne překvapila reakce lidí. Nejde jen o to, že nebyla vzata v úvahu prezumce neviny, ale některé výroky a představy, jak naložit s pachatelem, který nebyl odsouzen, mi braly doslova dech. Tolik až odporných praktik, jaké lidi vymýšlejí, aby byla oběť dostatečně pomstěna ukazuje, že tato společnost, reprezentovaná těmito diskutujícími, není absolutně zavedená na to, aby byl v České republice uzákoněn trest smrti, byť za tak tragický případ, jakým byla Anička. A přitom ještě spoléhat na pomstu z řad vězňů, která má reprezentovat lidskou spravedlnost a někoho týrat, šikanovat a nebo i zabít či dovézt k sebevraždě ze zoufalství a nemožnosti přežít. Já bych dala přednost spíše tomu, že pachatel (stále ještě domnělý) neunesl tíhu svého činu a vzal si život.
Trestní zákon
Žijeme v právním, demokratickém státě a každý má právo na svého obhájce a spravedlivý soud. Každý. I tak odporný zločinec, který zabije nevinného člověka, navíc ještě bezbranného. A je na státu, aby společnost od takových lidí chránil a ne, aby se spoléhalo, že lidé, kteří spáchají hrdelní zločin, se odsoudí podle demokratických zákonů a pak se spoléhá na to, že je někdo umlátí ve vězení jako ve středověku. Já s takovým řešením nesouhlasím a vůbec se divím, že se s tím obecně počítá. Málokdo ví, co zločinec, který spáchal vraždu, prožívá. A co vůbec lidé v kriminálech prožívají i bez týrání spoluvězni.
Proč trvat na dodržování prezumpce neviny
A je nutno vzít v úvahu, že se do takové situace může dostat nevinný člověk, který nedokázal svou nevinnu prokázat. A to tu jde. Chyby se stanou. Někdo se k něčemu přimotá a je v maléru. A řada lidí může proti němu i křivě svědčit, protože z nějakého důvodu má na něho spadeno. A v dnešní době by to nebylo nic zvláštního. Protože všechno, jak se zdá, prožívá přerod a ani justice není v klidu. A advokátů, kteří by na základě svých zkušeností, své vzdělanosti a hlavně píle byli schopni takové případy hájit či stát na straně žalujících, je opravdu velmi málo. Myslím, že se nedá na to spoléhat, zvláště, když lidé většinou nemají na to, aby je zaplatili. Jedním takovým činem, který se stal, je ohrožená celá společnost ve všech směrech. Jednak je podněcována k radikálním řešením, protože každý soudný člověk je otřesen takovým případem, jaký se stal a dotýká se ho jako lidské bytosti, a to velmi negativně, jednak se promílá důvěra v Policii, která to v současné době také nemá lehké a určitě se i lidé u Policie obávají o práci, takže jsou stresováni a masírováni ze všech stran, a mohou dělat chyby, které mohou být fatální a nevratné, a jednak se lidé cití bezmocní, protože nejsou uspokojeni spravedlností v řešení celého případu.
Zprávy z tisku
A obecně: celá současná situace ve společnosti odpovídá reakcím na každý takový případ a lidé se radikalizují. Také se mi nelíbí, jakým způsobem byl celý případ v tisku veden. Já chápu, že zvedl čtenost, že se lidé o to zajímají, že chtějí vědět, jak to dopadne.
Myslím si, že by nám všem nejvíc posloužilo, kdybychom více trvali na dodržování zákonů a vynucovali jejich dodržování i ze strany státu pro svou bezpečnost, ochranu, klid a vlastní prožívání života a snížili pozornost k mnohdy neodpovědným a samy věci poškozujícím článkům v novinách, které velice umně v lidech rozehřívají krev a přitom jsou nic neříkající. Zákony platí pro všechny a nemůže existovat ještě jiné právo, které se uplatňuje a říká se tomu spravedlivá pomsta. Protože něco takového naše zákony nedovolují a může se to obrátit, pokud se to trpí, proti komukoliv, jen proto, že na něho nějaká skupina ukáže. Nakonec, máme příklady z historie.
