Už dlouhou dobu se podivujeme nad nápady naší vlády a přitom si často neuvědomujeme, že nejedná sama za sebe, co se týče koncepcí, ale ve smyslu EU. Ale můžeme se ozývat proti praktikám a metodám, jakým se navrhované koncepce provádějí a zda se lidem výsledek líbí nebo ne. Tak je to i ze sociální reformou , zdravotní i školskou reformou. Zdá se, že nyní probíhají bouřlivé diskuse ohledně zavádění sexuální výchovy do školy, ale máme krátkou paměť - tyto tendence se prolínají naší společností a také evropskou společností od roku 1995. O co vlastně jde?
Velký flám a zbyly po něm rozházené odpadky a dluhy...
Rozumně uvažující člověk ví, že nic není zadarmo a za všechno se dřív nebo později platí. Jeden můj dobrý přítel mi líčil svou představu o posmrtném životě:
"Přijdeš na hostinu, hraje hudba a nosí se jídla. Všichni tě pobízí, jez, jez, nezdráhej se a ty si vybíráš ty nejlepší jídla a nejlákavější rozkoše. A po hostině přijde číšník a předloží ti účet. Zjistíš, že nemáš nazaplacení ..."
Můj přítel myslel na dluhy duchovní, ale jeho podobenství se hodí nyní určitě i na současnou situaci, kdy se zdá, že je definitně po blahobytu - jak i pravil kníže. Co teď?
Neviditelná ruka trhu nepřinesla prosperitu
Samozřejmě, a to víme i z historie, konzumní život k ničemu nevede. Člověk má žít přiměřeně ke svým potřebám a hledět, aby neměl nedostatek. Přirozené je pracovat, nezodpovědné je žít "free as the birds". Ale mnoho lidí se bude bouřit, protože pojem "svoboda" má mnoho významů a ten nejchytlavější je - žít si po svém. Stát se emancipoval od potřeb lidí a nyní se všichni diví těm následkům. Emancipace státu ve smyslu fungování neviditelné ruky trhu neznamená zlevňování jeho provozu, ale jak se zdá, je to naopak. Nejde jen o vnitrostátní fungování, ale je třeba vzít v potaz již dříve zmíněné světové i evropské organizace, v nichž členství není zadarmo. Organizace jsou jistě podporovány z peněz evropských daňových poplatníků, které se sdružují z členských zemí do společné kasy. A tyto organizace významně ovliňují svým působením dobrovolné nebo nedobrovolné přijímání společenských a osobních hodnot lidí, žijící v této oblasti. Evropané doufali v prosperitu, dočkali se poklesu životní úrovně, diví se, demonstrují a zápasí ze státními orgány, aby si udrželi slušný, nikoliv již luxusní životní standard. Na rozhodnutí mít děti nepůsobí jen samotné rozhodnutí rodičů, ale samozřejmě, že odhadovaná finanční situace v výhledu deseti let. A díky všem roztodivným příčinám, z nichž finanční situace, potřeba získání vysoké kvalifikace v předpokládaně vysoce konkurečním tržním prostředí vyhnala mnoho lidí na zahraniční studia v očekávání, že si tak zajistí, absolvováním prestižních škol, dobré živobytí "do smrti". Skutečnost je taková, že stát nenabízí poptávané služby, každý se má do důsledku starat sám o sebe ve všech ohledech. Nabízí jen prostředky, nikoliv však řešení. A tak se nějak vyvinul multikuturní projekt, který měl, podle mého názoru doplnit mezery v populaci, a tomu se říká třeba populační politika. A tak se potácíme od zdi ke zdi. Na trh vstupují prostředky, které jsou odmítány, protože jsou proti tradičním hodnotám určitých společenských skupin anebo se jeví riskantní a neúspěšné. Současná generace Evropanů se nemá čeho chytit a tak lidé bloumají a hledají zdroje řešení z prava i z leva politické sféry. A ze všech tento předpokládaný projekt moderní Evropy udělal dlužníky. Na dlouhou dobu.
Východiskem je najít společnou řeč
Není třeba z Unie vystupovat, není třeba podléhat krátkodobým a velmi sporným řešením, vyvolávající nepokoje, odpor a obětovat jí současnou generaci. Je třeba hledat skutečné zdroje myšlení, v nichž velkou roli hrají i politické síly. Chudnutí občanů v EU není řešení, pokud státy samy nezačnou hledat poctivě všechny skuliny, kudy unikají peníze. Není to levicové, ale nutné, aby v Evropě vznikla zdravá konkurence, vznikly prosperující trhy a do zemí se vrátil moderní průmysl, v kterém mohou pracovat lidé, školení ve svých oborech. Aby pracovat bylo povinností a ne víceméně dobrovolným rozhodnutím, které nevede k ničemu jinému, než zneužívání solidarity společnosti a lidé mohli bez obavy a půjček opatřovat sobě slušné bydlení a měli nějakou perspektivu. Bez opravdu rozumných řešení a ústupků ze strany politických garnitur ze svých doktrin, představ, vyvolaných v současnosti nejrůznějšími ekonomickými, politickými, filozofickými a právními ideami, rozdělování společnosti na chudé a bohaté, perpektivní a neperspektivní a diskriminace nejrůznějšího skrytého charakteru a směrem k oživení života ve státech EU se Evropa nevzpamatuje.
Je čas gruntování po sice krátkém, ale velkém mejdanu. A chudoba nikomu neprospěje. Skromnost, mravnost a rozumné uvažování o skutečných prostředcích a řešeních dalších perspektiv rozhodně ano. A myslím, že tato řešení Evropa zná ze své historie, stejně jako následky nerozumu. Život si žádá rovnováhu a nakonec lidi donutí, aby ji respektovali velmi drastickým způsobem.
